Cože schází nynějšímu věku,

František Sušil

Cože schází nynějšímu věku, Že jest rozerván tak hluboce, Ač se bláha jeho široce U veškerých hlásá u člověků? Obdán jesti davem strojných vděků, Perel, zlata skvost se blyskoce, Krajin, časů všech jí ovoce, Živly vše ví zmáhať v okršleku. Ba i hvězdám vyměřuje stezku, Mněje býť zem pro bytí své těsnou Stan si staví tytýž na nebesku. To však trudnost působí mu děsnou, Že ač k nebi svým se zrakem blíží, Nezná předce, kam duch jeho tíží.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

199. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Advent. (Vilém Ambrož)
  2. HVĚZDIČKY. (Rudolf Pokorný)
  3. 157. Což jest draha báje starožitná, (František Sušil)
  4. Brána. (Jan Daniel Korvín)
  5. NORSKÁ LEGENDA. (Jaroslav Haasz)
  6. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  7. 83. Teďbych sobě křídel Dédalových (Jan Kollár)
  8. 48. Což jest divna prostraň hvězdolemá! (František Sušil)
  9. Písmo – zahrada to zlatoštěpá; (František Sušil)
  10. Což to pořád od blankytu padá? (František Sušil)