Stojí palác na posvátné skále,

František Sušil

Stojí palác na posvátné skále, Stojí palác na posvátné skále,
Nepotká se nikdy s rozpadem; Nezvratným jest Pán mu základem, Jenžto se v něm jeví dokonále. Věkové ho ověnčují stále Bohatějším jenom odmladem, Děje světa jsou mu obřadem, Vesmír schází se v něm k Boží chvále. Hřímá bouře, do skály se blýská, Ječí moře, příboj k skále tříská, Země syrá tetelí se v hrůze. A ta skála? Směje se té hlůze; Rozpadne se vesmír v hrstku rumu, Církev stane věčně na svém chlumu. 167

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil