Stojí palác na posvátné skále,

František Sušil

Stojí palác na posvátné skále, Nepotká se nikdy s rozpadem; Nezvratným jest Pán mu základem, Jenžto se v něm jeví dokonále. Věkové ho ověnčují stále Bohatějším jenom odmladem, Děje světa jsou mu obřadem, Vesmír schází se v něm k Boží chvále. Hřímá bouře, do skály se blýská, Ječí moře, příboj k skále tříská, Země syrá tetelí se v hrůze. A ta skála? Směje se té hlůze; Rozpadne se vesmír v hrstku rumu, Církev stane věčně na svém chlumu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

173. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. REGINA ISOLANOVÁ. (Otakar Červinka)
  2. SCALA SANTA. (Otakar Mokrý)
  3. STARÁ PÍSEŇ. (Zdeněk Krušina)
  4. V poušti. (Antonín Bulant)
  5. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  6. Kristovy zraky. (Otakar Mokrý)
  7. FORUM. (Otakar Mokrý)
  8. Král. (Rudolf Pokorný)
  9. báseň bez názvu (Ludvík Lošťák)
  10. „PÍSEŇ.“ (Antonín Jaroslav Klose)