Tajemná jest vazba duše s tělem,

František Sušil

Tajemná jest vazba duše s tělem, Tajemná jest vazba duše s tělem,
 Kdo ji v celé hloubi obadá? Ale však se na čas rozpadá, Když smrť vchází neveselým čelem. Buď mi Pane tenkrát spasitelem, Milostí svou věčnou nedada, Aby padla těla ohradaohrada, Dřív než duch se snoubí s pravým želem. Zbav mou duši tehdy všeho mraku, Ojasni ji nebes osvětou, DejDej, ať lílije jí zakvetou. Smrť k ní přijdi v archanděla znaku, Zastkvěj se jí sličná růžtka palmy, Aby vzpěla choti lásky žalmy. 168

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil