Znám dvě hory. Jedna v divé zpouře

František Sušil

Znám dvě hory. Jedna v divé zpouře Znám dvě hory. Jedna v divé zpouře
 Samému se peklu podobá, Její ňádro jesti nádoba Pro tesklivé, ustavičné bouře. Hora druhá jestiť prosta kouře, A jest hora hor všech ozdoba, Všechna tamto ráje zásoba V libé kvete krásot věčných smouře. S kterou horou chceš míť námluvu? Chceš byť roven sopce Vesuvu, A chceš v žití peklo nápodobiť? O buď roven hoře Karmelu, Bývej zde již domem andělů, Tož tě budou věčným věncem zdobiť. 171

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil