Znám dvě hory. Jedna v divé zpouře

František Sušil

Znám dvě hory. Jedna v divé zpouře Samému se peklu podobá, Její ňádro jesti nádoba Pro tesklivé, ustavičné bouře. Hora druhá jestiť prosta kouře, A jest hora hor všech ozdoba, Všechna tamto ráje zásoba V libé kvete krásot věčných smouře. S kterou horou chceš míť námluvu? Chceš byť roven sopce Vesuvu, A chceš v žití peklo nápodobiť? O buď roven hoře Karmelu, Bývej zde již domem andělů, Tož tě budou věčným věncem zdobiť.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

498. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Znáš-li žalmy, výlev horkých citů, (František Sušil)
  2. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  3. Anděl strážce. (Anna Vlastimila Růžičková)
  4. 230. Dvůj plamen v srdcí dvou se pojí lásce, (František Sušil)
  5. XXVII. Zmatenosť. (František Matouš Klácel)
  6. 51. Bohověda jak v té klesla době! (František Sušil)
  7. 7. Úmrtí panny. (František Sušil)
  8. Srdce. (František Sušil)
  9. 83. Ráj. (František Sušil)
  10. XXXI. České učitelstvo a kněžstvo. (Jan Vřesnický)