Viz to slunce! Po královsku zírá,

František Sušil

Viz to slunce! Po královsku zírá, Viz to slunce! Po královsku zírá,
 Všecky tvory volá ke své chýži, Po královsku s dary se k nim níží, Života jim žídlo pootvírá. A to tvorstvo k králi všehomíra S nevýslovnou pořád tužbou vzhlíží, Všechno s láskou k hrudi jeho tíží, Mannu žití s prsou jeho zbírá. Kdež ty, srdce, kdež máš slunce svoje? Z jakového život čerpaščerpáš zdroje? Zda se hvězda bez těžiště plouhá? Vzhůru těžuj všech tvých citův touha, Ty jsi hvězda, ke slunci se zdoluj, Bůh tvé slunce, kolem Boha koluj. 176

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil