Plémě moje! padá hejno sněhu,

František Sušil

Plémě moje! padá hejno sněhu, Skřehá dech a vítr mrazný věje; Kterak tobě se v té době děje? Nezamrazíš-li se ve svém běhu? Pro tě trvám v dolehlivém střehu, Duše má se často pro tě chvěje; Odchyluj loď svoji od peřeje, A vždy plav se k vesny věčné břehu. Z mrazných pojmů náuku teď střihou, Sytiť nás chtí ledem a mhlou plihou, Peklo duchy přemudrochů mehlo. Oblož hruď svou ohněm svatých citů, Vzplápolej co slunko na blankytu; Či bys rádo v mrazích věčných skřehlo?

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

971. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dub na skále. (Ludvík Lošťák)
  2. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  3. XXVIII. Prosba. (Xaver Dvořák)
  4. LODNÍK. (Rudolf Illový)
  5. JAK LODI JSEM... (Karel Červinka)
  6. Naděje. (Alois Škampa)
  7. Na vodách neklidu... (Bohuslav Květ)
  8. VEČER. (Josef Svatopluk Machar)
  9. A přece vždy jen mlčelivě! (Jan Pelíšek)
  10. MARNÉ ČEKÁNÍ. (Karel Sabina)