Plémě moje! padá hejno sněhu,

František Sušil

Plémě moje! padá hejno sněhu, Plémě moje! padá hejno sněhu,
Skřehá dech a vítr mrazný věje; Kterak tobě se v té době děje? Nezamrazíš-li se ve svém běhu? Pro tě trvám v dolehlivém střehu, Duše má se často pro tě chvěje; Odchyluj loď svoji od peřeje, A vždy plav se k vesny věčné břehu. Z mrazných pojmů náuku teď střihou, Sytiť nás chtí ledem a mhlou plihou, Peklo duchy přemudrochů mehlo. Oblož hruď svou ohněm svatých citů, Vzplápolej co slunko na blankytu; Či bys rádo v mrazích věčných skřehlo?

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil