30. Tré milců.

František Sušil

Byla děva světu k rozkoši, Namlouvali ji tři jinoši; Každý z nich jí věno daroval, Každý z nich své věno schvaloval. První pravil děvě: Nemám nic, Leč mám párek divných holubic. Pěstovány byly nektarem, Zpěv jich jímá srdce očarem. Druhý za věno jí nesl meč Proti nepřátelům na oseč; A ten třetí z mládenců těch druh Donesl jí věnem zlatý pluh. Čekali teď, co jim odpoví. Tedy se k nim děva prosloví: Všechny tyto dary z lásky jdou, Všechny srdci mému drahy jsou. Dárek onen milých holubů Sličný znak jest lásky při snubu; Leč jen matná hra jest jejich zpěv, Neukrotá osudů jím hněv. Meč – to dobrá pro půtku je zbroj, Ale z něho nejde bláhy zdroj. Pluh jen může bláhu pevnou zdíť, Jeho dárce jen mne může míť. Děva tato jestiť naše vlast, Milci – rádci, co jí strojí slast. Vlasti vyšla bláha od pluhu, Mějme v úctě jeho zásluhu.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

53. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Byl jsem mlad a srdce bylo vroucí; (František Sušil)
  2. Nenadálost. (František Sušil)
  3. 54. Tři průvodkyně. (František Sušil)
  4. Advent. (Vilém Ambrož)
  5. 22. Vzdávání díků. (Jan Slavomír Tomíček)
  6. XVII. Anjelíno! dcero krásy, (Boleslav Jablonský)
  7. 133. Dvě se krásky projevují mládci, (František Sušil)
  8. Nemělo to být. (Jaroslav Martinec)
  9. 7. Úmrtí panny. (František Sušil)
  10. Čarovné oko. (Adolf Heyduk)