43. Napomínka.

František Sušil

O srdce, umysli jen sobě, Dej výhost převšeliké zlobě A nezavaluj samo cestu Si k nadnebeské bláhy městu. Aj Bůh ti blaho všechno dává, On tebe k sobě očekává, On vazbou lásky táhne tebe, Chce darovať své tobě nebe. Hlas jeho mluví tobě sladce, Jak pěstoty jdou z ústou matce, Sbor anjelů kol tebe stojí A napájí tě v nebes zdroji. On stará se ti o balsámy, By zhojily se tvoje šrámy, On dává od svých nebešťanů Ti kanouť na zem živnou manu. Ó přestaň bloudiť, viň se k Bohu, Vol růži raděj místo hlohu, Již lásku Boží k sobě schyluj A místo smrti život miluj.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

113. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Lásko svatá, jenžto bydlíš v nebi, (František Sušil)
  2. Nepromluvné přírodě ty knězem (František Sušil)
  3. Dítě milé! Což jsi přeblažené! (František Sušil)
  4. MODLI SE ZA MNE. (Josef Václav Sládek)
  5. 49. Dřímota. (František Sušil)
  6. Dítko. (Vilém Ambrož)
  7. 157. Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem (František Sušil)
  8. SLINA (Xaver Dvořák)
  9. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  10. 52. Neslyšte ho! Zatkněte si uši, (František Sušil)