214. Sníh zemi okrývá, uprchá v hruď síla životná;

František Sušil

214.
Sníh zemi okrývá, uprchá v hruď síla životná; Sníh zemi okrývá, uprchá v hruď síla životná;
 Leč v mrazném jaková zmohla se kvítka sadě? Růže to jsou zimné, pozdníčata léta milostná, Země vyvedla je sníc o vzduchu vesny libém. Vrátka jejich postať; tak jsou útlounky, že spíše Jen dávného zdají býť se zpomínky bytí. Krátek jich je život, zdráhá jich slunko se uznať, Náhle tudyž jak tam jednodenička hynou. Jednak předc dýchá v nich věst jako vůně duchovní, Že v smrti též živná ještě se síla tají.

Kniha Smíšené básně (in Nové básně Františka Sušila, díl 2) (1870)
Autor František Sušil