214. Sníh zemi okrývá, uprchá v hruď síla životná;

František Sušil

Sníh zemi okrývá uprchá v hruď síla životná(Na) Leč v mrazném jaková zmohla se kvítka sadě(Na) Růže to jsou zimné pozdníčata léta milostná(Na) Země vyvedla je sníc o vzduchu vesny libém(Na) Vrátka jejich postať tak jsou útlounky že spíše(Na) Jen dávného zdají býť se zpomínky bytí(Na) Krátek jich je život zdráhá jich slunko se uznať(Na) Náhle tudyž jak tam jednodenička hynou(Na) Jednak předc dýchá v nich věst jako vůně duchovní(Na) Že v smrti též živná ještě se síla tají(Na)

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

397. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Čemerka. (František Sušil)
  2. O jaro věčné úrody, (Jiljí Vratislav Jahn)
  3. Růže na hrobě. (Vincenc Furch)
  4. Nenadálost. (František Sušil)
  5. 10. Hrob panny. (František Sušil)
  6. 9. Pannám zbožnicem. (František Sušil)
  7. Růže duchovní. (František Sušil)
  8. ZIMNÍ SLUNOVRAT (Jan Opolský)
  9. Lílije, vy děvy milostkvoucí! (František Sušil)
  10. BALVANY A KŘÍŽE (Jan Opolský)