242. Mé srdce – velké jezero,

František Sušil

Mé srdce – velké jezero, Jenž zbouřeno jest veškero A všechny půtky podniká, Jež v sobě moře zamyká. Kde největší jest hlubina, Tam na dně vzrostá květina; Když ta se libě zachvěje, Hned v ňádru mír se rozleje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

161. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vykoupení. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Z MLADISTVÉ DOBY. (Karel Sabina)
  3. Rozdíl. (Adolf Heyduk)
  4. 136. Shakespeare. (František Sušil)
  5. V Děmanovské jeskyni. (Rudolf Pokorný)
  6. XVIII. Až věky dalné v zapomínky moři (Gustav Pfleger Moravský)
  7. Dvě písně vody. (Julius Alois Koráb)
  8. LADA NIÓLA.*) (Josef Václav Frič)
  9. báseň bez názvu (Ludvík Lošťák)
  10. JARMILA. (Václav Hanka)