9.
Pořád snášej příkrou zlobu sudby,
Pořád snášej příkrou zlobu sudby,
Snášej pořád její hněv a žluč,
V útrap skřipcech pořáde se muč,
Nejsou věčny ty zlé srdce trudby.
Došly druhdy Ulyssovy bludby,
Vezme Bůh tě opět na náruč,
Znova vzroste vymýtěná kluč,
Skřipot sudby změní se v slast hudby.
Takou těchou těší nebe duši,
Když ji strojístrozí svízelové kruší!
Překrásná to bláhy lidská perla!
Leč plá jeśtěještě krásnější nám berla,
Že Pán sám dal v propast bolů sebe,
To v hruď bídě celé nese nebe.
13