25. Dávno jsme již, mládí mého druhu,

František Sušil

25.
Dávno jsme již, mládí mého druhu, Dávno jsme již, mládí mého druhu,
ZapoměliZapomněli svého pohledu; Vítr sladkou naši besedu Zavál dávno do nevlídných luhů. Kdo zas vzklene dávnou přízně duhu? Kdo zas vzkřísí oheň z podledu? Kdo zas v růži změní lebedu? Kdo tok lásky vzvede v zašlou struhu? Půl sta let již uplynulo skoro, Co nás různo dala ruka Páně; V líhách lásky vzrostlo mechu sporo. Padlo slunko za mhlokryté stráně, Nach-liž zoře již si dráhu klestí, Jenž vzchod nový lásce blahověstí? 29

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil