35. Zabloudilo lidstvo na pustinu,

František Sušil

35.
Zabloudilo lidstvo na pustinu, Zabloudilo lidstvo na pustinu,
Plahočí se po ní bez víry, A se dává na zlé na hýry Z viny v hlubší upadajíc vinu. Anjel jde, chce vésť je k Hospodinu, Tu se vzdor jich zvedá ze škýry, Hřezne dál, ač vráží na štíry, Chce míť slávu samostatných činů. Leč kdy růže na krách ledu skvetla? Zda zrá žito bez slunečna světla? Bez vzduchu-liž lípa vyrostá? Bez víry – všeť marná pakosta. Víra jen jest pravým slunkem duchů, Víra cnostem skýtá hojnost vzduchu. 39

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil