53. Jak to všechno vědci oni vědí,

František Sušil

Jak to všechno vědci oni vědí, Vědí dobu, znají minutu, Kdy svět povstal k náhod ponutu, Samé pravdě oni v klíně sedí. Leč ta pravda kosmo na ně hledí, Na zlou se jim mění na zrutu, Oslepuje zrak jim v pokutu, A jim strojí v pekle výpovědi. Zmoudřete již! Uznejte svou křehkost, Nedávejte rozum svůj tak v lehkost, Kde jste byli, když svět ten se tvořil? Čas, by pych váš se již upokořil; Hvězdným písmem psáno na oblohu, Že vše pravda spočívá jen v Bohu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

chyba, těžkost, nepravost, kryst, moudrý, bližní, užívat, činit, ctnost, příklad

731. báseň z celkových 1007

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 248. Hledání. (Jan Petr Jordan)
  2. 211. Konec. (Jan Petr Jordan)
  3. 294. Hvězdáři. (Jan Petr Jordan)
  4. Sloky. (Antonín Sova)
  5. 156. Hospodař špatný. (Jan Petr Jordan)
  6. IX. Svět když Tebe nepovznese, (Jaroslav Martinec)
  7. Jen se nepřeceňuj. (Beneš Metod Kulda)
  8. LXXI. Ty-li tajnost tu odkryl bys, (František Ladislav Čelakovský)
  9. Kdo by věřil bílé pěně, ( H. Uden)
  10. Na adressu mezinárodních sofistů. (Bohuslav Květ)