96. Když já kněžno, zpomenu si na Tě,

František Sušil

96.
Když já kněžno, zpomenu si na Tě, Když já kněžno, zpomenu si na Tě,
 Stíhají mne jak roj tumanů,tumanů Osudové kněží krajanů, A strach padá na mne vrchovatě. V šarlatě se’s zrodila a zlatě, Nekladla’s však sobě za hanu Do nejnižších chodiť do stanů A lid v chatě dařiť přebohatě. Ciz ten národ Vásovně byl Tobě, K malé vzalas u něho byt době, Předc ho’s v jeho milovolamilovala řeči. Zdaž teď kněz se spásou ubezpečí, Jenž jsa volán lidu na potěchu Jazyk jeho béře ku posměchu? 100

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil