121. Zdaž pak sobě ošemetný světe,

František Sušil

Zdaž pak sobě ošemetný světe, Vy co krutě do vražebných vod Potápite ubohý náš rod, Zdaž se jednou k právu popohnete? Proč jen pořád starou stopou jdete? Z našich škod duch váš chce strojiť hod, Ruka páčí Boží cesty chod, A bič zpoury proti právům plete. Srozumějte novorodé době, Již Bůh sám teď vede po oboru, Ó již čas jest usmysliti sobě. Či se ve svém nebojíte vzdoru Propadnouti za trest věčné bůli, Ježto Boží vzdorujete vůli?

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

26. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Memento mori! (Jaroslav Martinec)
  2. Povstaň jednou opět v tuto dobu (František Sušil)
  3. 10. Tušení! (Jan Petr Jordan)
  4. 553. Obrátím se, a ai právě ještě (Jan Kollár)
  5. Jsouť srdce velká to, jež bolem světa (Adolf Heyduk)
  6. Geniovi. (František Táborský)
  7. V opak. (Adolf Heyduk)
  8. LXXXV. Učenosť. (František Matouš Klácel)
  9. Otec k dítkám. (Adolf Heyduk)
  10. LIII. Jsou hříchy proti přírodě, (Vítězslav Hálek)