125. To mé hoře hluboké jak moře!

František Sušil

To mé hoře hluboké jak moře! Celá duše pořád hořekne, Zdá se, že již žíť se odřekne, Vzdychá, vzlyká, pohekuje choře. Přijde-li mně pomoc z hůry vskoře? Opoka-li tvrdá oměkne, Ňádro-li se z útrap vysmekne, Čili mysl v propast zavrávoře? Svět mě sytí v moři želů solí, A duch žízní po zdravotném žídle, Jenž se prýští k spáse v rajském sídle. Ó zda jednou Bůh mu poodvolí, Zdaž dá duši vyniknouti z tůně, A ji zvedne, kde již nezastůně?

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

714. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Příteli svému. (František Alexandr Rokos)
  2. Večer před bitvou. (Josef Václav Frič)
  3. Výše! (Ladislav Quis)
  4. Duma listopadová. VI. (Adolf Heyduk)
  5. K. HAVLÍČEK. (Josef Svatopluk Machar)
  6. 81 Za všechna pekelná příkoří, (František Zavřel)
  7. Znám také děje života, (Jiljí Vratislav Jahn)
  8. *** Ach ustaň ve své věčné nenávisti! (Augustin Eugen Mužík)
  9. 63. Starý a nový pohled. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. Moře a mysl. (Josef Wenzig)