125. To mé hoře hluboké jak moře!

František Sušil

125.
To mé hoře hluboké jak moře! To mé hoře hluboké jak moře!
Celá duše pořád hořekne, Zdá se, že již žíť se odřekne, Vzdychá, vzlyká, pohekuje choře. Přijde-li mně pomoc z hůry vskoře? Opoka-li tvrdá oměkne, Ňádro-li se z útrap vysmekne, Čili mysl v propast zavrávoře? Svět mě sytí v moři želů solí, A duch žízní po zdravotném žídle, Jenž se prýští k spáse v rajském sídle. Ó zda jednou Bůh mu poodvolí, Zdaž dá duši vyniknouti z tůně, A ji zvednezvedne, kde již nezastůně? 129

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil