129. Září v barvách přepodivná krása,

František Sušil

129.
Září v barvách přepodivná krása, Září v barvách přepodivná krása,
Vzájemnými jejich náklony Přetajemné vládnou zákony, Že duch lidský udivením žásá. Zře zrak na ně rozkoší se pásá, Krásy nebes to jsou výtony, Prasvětla jsou sličné výrony, V nichž se pravda spasitelná hlásá. Barva barvu volá k výskytu, Zlatá barva s barvou blankytu, Zelená si s rudou v přízni vodí. Tak se osud k činům lidským hodí: Hříšné skutky peklo sobě svojí, Dobrým skutkům Bůh své nebe strojí. 133

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil