129. Září v barvách přepodivná krása,

František Sušil

Září v barvách přepodivná krása, Vzájemnými jejich náklony Přetajemné vládnou zákony, Že duch lidský udivením žásá. Zře zrak na ně rozkoší se pásá, Krásy nebes to jsou výtony, Prasvětla jsou sličné výrony, V nichž se pravda spasitelná hlásá. Barva barvu volá k výskytu, Zlatá barva s barvou blankytu, Zelená si s rudou v přízni vodí. Tak se osud k činům lidským hodí: Hříšné skutky peklo sobě svojí, Dobrým skutkům Bůh své nebe strojí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

103. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 71. Víš, že Krása na Olympě bývá? (František Sušil)
  2. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  3. SPEKTRUM. (František Kyselý)
  4. LIDSTVA MYŠLÉNKY. (Václav Jaromír Picek)
  5. 159. Proč zrak náš spanilá tak rád zří kvítka? Nevábí (František Sušil)
  6. Pohádka. (K. V. Slanský)
  7. 244. V kastalských kdo žídlách žízeň háší, (František Sušil)
  8. V HVĚZDNÉ ZOŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  9. 81. „Znášli kraj ten, ony ráje věčné, (Jan Kollár)
  10. Což to pořád od blankytu padá? (František Sušil)