137. Mládče milý, jenž se dáváš v službu

František Sušil

137.
Mládče milý, jenž se dáváš v službu
Mládče milý, jenž se dáváš v službu
Sličné krásce filosofii, Zakroč dříve mužně na zmiji, Jenž vnitř tebe divou vede kružbu.
Na to vzněť si po moudrosti tužbu, Nechť se s čistou v tobě lilijí Růže lásky její rozvijí, A jak choti dej se pravdě v družbu. Jest to cesta po srazitých horách; Zevšad zeje propast hluboká, Závrať klamu sráží muže do ní. Jest to cesta v labyrintu svorách, Odevšad zvěř číhá divoká, Cherubův jen meč jim hlavu sroní. 141