162. Každodenně strojí mně Pán svatbu,

František Sušil

162.
Každodenně strojí mně Pán svatbu, Každodenně strojí mně Pán svatbu,
Každodenně se mně zamlouvá, Ač má duše sobě netrouvá Pro vin těžkých navalenou hradbu. On jsa Láska sám vin těchto klatbu S uplakané duše odsouvá, Z plam ji vyzouvá, v lesk obouvá A sám vede v rájskou svou ji sadbu. A když vejdu, tu mi dává Sebe, K věčnému se pojí sňatku se mnou A mne spájí slastí přetajemnou. Tu mně země, tu mně mizí nebe, A když Pán by neuskrovnil žehů, Roztál bych se jako homon sněhu. 166

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil