162. Každodenně strojí mně Pán svatbu,

František Sušil

Každodenně strojí mně Pán svatbu, Každodenně se mně zamlouvá, Ač má duše sobě netrouvá Pro vin těžkých navalenou hradbu. On jsa Láska sám vin těchto klatbu S uplakané duše odsouvá, Z plam ji vyzouvá, v lesk obouvá A sám vede v rájskou svou ji sadbu. A když vejdu, tu mi dává Sebe, K věčnému se pojí sňatku se mnou A mne spájí slastí přetajemnou. Tu mně země, tu mně mizí nebe, A když Pán by neuskrovnil žehů, Roztál bych se jako homon sněhu.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

519. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 161. OItář v chrámu, totě domov pro mne, (František Sušil)
  2. Sv. Anton Paduanský. (František Sušil)
  3. 60. Den dnů. (František Sušil)
  4. 180. Svatý Pavle, ty má věčná chválo, (František Sušil)
  5. 12. Chrám Páně. (František Sušil)
  6. Útěcha. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Lásko svatá, jenžto bydlíš v nebi, (František Sušil)
  8. MODLI SE ZA MNE. (Josef Václav Sládek)
  9. Dejte mi prapor (Emanuel Miřiovský)
  10. 52. Neslyšte ho! Zatkněte si uši, (František Sušil)