177. Bohat člověk. Všecko zove svoje,

František Sušil

177.
Bohat člověk. Všecko zove svoje, Bohat člověk. Všecko zove svoje,
Co tu na světě se nachází, Kamkoli jej mysl provází, Všady tekou hojné pro něj zdroje. Jeho jsou ty sličné světel voje, Pro něj zem své vnady vysází, A když tápá druhdy v nesnázi, Dává nebe steré v stráž mu zbroje. Jest on Krésus. Svět mu sklad svůj skládá. Leč to vše smad žádeb nezaháší, Aniž jeho nad žebrotu vznáší. Tím jen pravé bohatství si střádá, Učiní-li všecko na zvon rudou, Z něhož Bohu věčné chvály hudou. 181

Kniha Zpěvy a hněvy (in Nové básně Františka Sušila, díl 1) (1869)
Autor František Sušil