177. Bohat člověk. Všecko zove svoje,

František Sušil

Bohat člověk. Všecko zove svoje, Co tu na světě se nachází, Kamkoli jej mysl provází, Všady tekou hojné pro něj zdroje. Jeho jsou ty sličné světel voje, Pro něj zem své vnady vysází, A když tápá druhdy v nesnázi, Dává nebe steré v stráž mu zbroje. Jest on Krésus. Svět mu sklad svůj skládá. Leč to vše smad žádeb nezaháší, Aniž jeho nad žebrotu vznáší. Tím jen pravé bohatství si střádá, Učiní-li všecko na zvon rudou, Z něhož Bohu věčné chvály hudou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

221. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 152. Velkým vládneš majetností lánem, (František Sušil)
  2. 150. Slávy’s nabyl po hlučivém světě, (František Sušil)
  3. 2. Ústraň. (František Sušil)
  4. Nechtěj, bratře, nad svou nad chudobou (František Sušil)
  5. VI. TOUHA PO NEBI. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Tré hlasů. (Vilém Ambrož)
  7. Samota. (František Sušil)
  8. O beránku, Christe, pasče, choti, (František Sušil)
  9. Eliáši, jenž jsi na přemnoze, (František Sušil)
  10. Kdož jest ten, jenž židem věčným sluje? (František Sušil)