Jaro.
Jarní slunečko již hory pozlacuje,
Tichý slavík v lese libě prozpěvuje,
Háj se v zelený plášt opět odívá,
Krásné přirození znovu ožívá.
Žížaly z svých tmavých zemnic vycházejí,
Věrné vlaštovky zas z vzdálí přicházejí,
Na domích nám budou libě štěbetat,
V hnízdách s mladým plodem míle klevetat.
Outlé včeličky zas na květiny chodí,
V tmavém domečku svém mladé broučky plodí,
Brzy sylné roje budou pouštěti,
Do mistrných plástů strdí snášeti.
Na zeleném drnu housatka se pasou,
Tráva se jim směje přiodětá krásou,
Mladí beránkové v poli skákají,
Krásní motýlové všudy létají.
Tichá hrdlička sy ratolístky suché,suché
Snáší, staví hnízdo prosté, jednoduché,
Drozd sy omazuje krásně blátem dům,
K bytu sobě volí pustovečka rum.
15
Švárné děvče sbírá roztomilé kvítky,
Milému z nich vije utěšené kytky,
Píšťalky sy z vrby chlapcy dělají,
Vtichých houštěch drozdů, pinek hledají.
Pilný oráč k pluhu sáhá na usvitě,
S radlicý sy kráčí na svou rolí hbitě,
Kopáč s motykou své kopá vinice,
Chtěje nabýt vína plné pivnice.
Nové sýly z jara všecko dosahuje,
Tvorstvo k dílu svému snažně pokračuje,
Y mne nutí básnit jaro přemilé,
Nedejtež mi zbloudit Múzy spanilé.