Jaro.

Bohuslav Tablic

Jaro.
Jarní slunečko již hory pozlacuje, Tichý slavík v lese libě prozpěvuje, Háj se v zelený plášt opět odívá, Krásné přirození znovu ožívá. Žížaly z svých tmavých zemnic vycházejí, Věrné vlaštovky zas z vzdálí přicházejí, Na domích nám budou libě štěbetat, V hnízdách s mladým plodem míle klevetat. Outlé včeličky zas na květiny chodí, V tmavém domečku svém mladé broučky plodí, Brzy sylné roje budou pouštěti, Do mistrných plástů strdí snášeti. Na zeleném drnu housatka se pasou, Tráva se jim směje přiodětá krásou, Mladí beránkové v poli skákají, Krásní motýlové všudy létají. Tichá hrdlička sy ratolístky suché,suché Snáší, staví hnízdo prosté, jednoduché, Drozd sy omazuje krásně blátem dům, K bytu sobě volí pustovečka rum. 15 Švárné děvče sbírá roztomilé kvítky, Milému z nich vije utěšené kytky, Píšťalky sy z vrby chlapcy dělají, Vtichých houštěch drozdů, pinek hledají. Pilný oráč k pluhu sáhá na usvitě, S radlicý sy kráčí na svou rolí hbitě, Kopáč s motykou své kopá vinice, Chtěje nabýt vína plné pivnice. Nové sýly z jara všecko dosahuje, Tvorstvo k dílu svému snažně pokračuje, Y mne nutí básnit jaro přemilé, Nedejtež mi zbloudit Múzy spanilé.