Štěstí spokojené mysli.

Bohuslav Tablic

Štěstí spokojené mysli.
Spokojnosti zlatá! matko blaženosti, Ty mi zemské cesty sladíš odpornosti, Do kalicha smutku jen ty radost leješ, TyTy, když oči pláčí, v mém se srdcy směješ. S nevinnou jdeš duší do temnice tmavé, Neštěstí když seje strachy, péče žravé, Jako nepřítele rek, je zapuzuješ, V poutech sedícých ty mysl vyjasnuješ. V nízké chaloupečce v tvé sem společnosti, Šťastný, od světského hluku v vzdálenosti, Nechť sy Páni mají nádherné své domy, Do nichž třískávají nepokoje hromy. Mlsní lahůdkáři nechť sy strojí kvasy, Nechť jím zvučných huslí denně znějí hlasy, Nezavidím toho –; kdo dnes hody strojí, ZaludekŽaludek sy zýtra pokažený hojí. Nechť sy rozkošnícy mají marné tance, Nechť jim hrdé zámky ohrazují šance, Strasti střely y ty na hromadu boří, Ty je v sylných hrázech bídně hubí, moří. 18 NeznamýNeznámý ač živ jsem velikému světu, S tebou vesel kráčím k poslednímu létu, Když ty sprovázýš mne, tak dni života mi Plynou, jako potok mezy květinami.