Píseň pastýřská.

Bohuslav Tablic

Píseň pastýřská.
Švárné děvče! život náš byl Jenom hřička blažená, Krásné věnce každý z nás vil, Líbal líčka červená. Stádo, hůl y žert y radost, Zpěv y věnce pryč jsou již, Ještě větrové tvou žádost, Zvěstují mi y tvůj kříž. Anděl – jestli být to může, Tvůj mi obraz maluje, 89 Na lístečcých krásné růže Tebe duch můj spatřuje. V hřebíčku tvé páry čiji, Když své vůně vydává, Ta když v oblacých se sbíjí, Tam tě duch můj vídává. Y v svém bdění y v svém spání, Na lukách y v hájíčku,hájíčku Cýtím v milém větrů vání, Ach! tvou cýtím hubičku. Ty vždy večer při mne sedíš, Přinášíš mi růžičku, Z hvězdy na mne dolu hledíš, Směješ se mi v měsýčku. TyTy, když mračno nebem táhne Času strašné hrmavice, Když až k horám dolu sáhne, Podávaš mi pravice.