Oda na dub.

Oda na dub.
Vznešený dube! vážné vysokosti, Svědku nejstarší zašlé předešlosti, Tobě v májový tento růžový čas,čas Harffy mé zniž hlas. Ty svým čelem se k oblakům pneš hrdě, Ač y doráží vicher na tě tvrdě, Déšti, sněhu y krupám k vzdoru stojíš, Žerty z nich strojíš. Když já v hrmavicy trnu s celým domemdomem, Ty se potýkáš s bleskembleskem, také hromemhromem, Sýla tvá tobě, ač tě oheň raní, Padnouti brání. 61 Na tvém větvoví ptáctvo přemilené,přemilené Kunštem paláce staví utěšené, Na něm převděčně přeješ drozdům bydla, Pinkám y sydla. Ty se veselíš z štěbetů jich krásnýchkrásných, Tančíš, libosti váže zpěvů hlasných, Lístím pohráváš, zelenáš se mile, Slyše jich třile. V chládku pocestný tvém sy odpočívá, Spí sy sladičce, když mu tichý zpívá Slavík nad hlavou, raduje se jemu, Hosti jak svému. Tu se zmužilý Pongrác* zastavoval, Za Moravu když zlato zkořistoval, V slavném tryumfě vracuje se k hradu, K pokladu skladu. Tu y hrdina Palffi radovánky Přestkvostné držel, pobořil když stánky Zdobývajícých města pyšných němců Dobyv sy věnců. ——— * Pankrác aneb Pongrác, okolo roku 1445. zámek skalický, ješto na tom kopcy byl, kde nyní kalvárye skalická stojí, držel, a odtud do Moravy na loupež se svými vybíhal. Viz Hájka list 420. str. 2. 62 Tu y já denně v stínu odpočívám, Na přirozenost rozkošnou se dívám, Básně skládaje, na fletně sy pískám, Radostí výskám.