Smrt Ludvíka XVI. Krále Francouzského.

Smrt Ludvíka XVI. Krále FrancouzskehoFrancouzského.
Nebesa přejte mi božského puzení, Sťatého Ludvíka zpívat chcy souzení, Nevinnost jeho mi pomozte barviti, Zabraňtež osudům práce mé zmařiti. V veškerém okršlku nejlepší panovník, Přesvaté mravnosti největší milovník, ZádostivŽádostiv dítky své otcovsky zblažiti, Prameny neštěstí národu staviti. Hlučný sněm zarazyl v nešťastné Paríži, Veliká dobrota Krále tu vyhlíží, 39 Stavů že vznešených ku sněmu povolal, Ukrutným neřestem vlasti by odolal. Tlačila krajinu nesmírnanesmírná břemena, Velikých neštěstí scházela semena, Dluhy se národu hromadně množili, Veškeré krajině zhynutím hrozyli, Krajinské daně jen sedlácy, měšťané Platili; panovník žádal, by zemané S kněžími přispěli ochotně k pomocy, Přetěžké hojili krajiny nemocy. Hlasů jest dvojí dán sedlákům, měšťanům,měšťanům Počet, ti milosti naproti zemanům Nevděčně užili, míníc je zkazyti, Nemohl vzniklého ohně Král zhasyti. Brzy se spíčili z stavů všech lotrové, Veliké meče sy brousyli vrahové, Do krve nevinné ruky své máčeli, Od mordu jednoho k druhému kráčeli. Pohanský vůdce jich vývoda Orlean, Hanebných žádostí, naduté pýchy man, Přehojně nalívá na oheň oleje, Do jeho vstupují buřiči koleje. 40 Brissot a Robespír prokletí zhoubcové, Krutého mordéřství hanební mistrové, Na krvavé lešení tisýce vodili, Smrtedlné různice v krajině tropili. Na krále, jako psy, zuby již škřipěli, Z nestoudné huby jím jedové kypěli, Pokojný panovník z peleše lotrovské,lotrovské Utíká, zrazen jest na štacý poštovské. ZajatíZajatý přiveden do města vraždného, V královském palácy do týdne osmého Držen byv, pozatím do Templa* vržen jest, Takovou pohané činili Králi čest! Štěstí mu popřálo v přetěžkém vězení, S předrahou manželkou děliti trápení, Z očí jim tlačí pláč dítek los nešťastný, Neplodní! ach vy jste, říkali, přešťastní! Bezbožní buřiči na krk mu svalili,svalili Hrdelní proces; již nesmírně dychtili Po krvi nevinné. V vlastní při soudcové,soudcové ZavřeliZavřeli, by sťat byl, ukrutní vrahové! ——— *Tempel byla stará věže, od Rytířů TemplařskýchTemplařských, jimž předlety přináležela, tak nazvaná, jíž potom místo žaláře užívali. 41 Ode svých Nejmilších Ludvík se odbírá, Žalostí velikou téměř tu umírá, Outlivá manželka v slzách se rozplývá, Dceruška s Delfínem bolestmi omdlívá. Odbila mocnáři poslední hodina, Hlásý se po městě žalostná novina, „Kapet dnes bude sťat!„sťat!“ valí se tisýce,tisýce Měšťanů k popravě, plné jsou ulice. Ludvík již vysedávysedá, sprovozen od kněze, Na černý smrti vůz, když tam se přiveze, Na krvavé lešení vstupuje zmužile, K nesčislným tisýcům řečnuje přemile: „Národe francouzský! nevinně umírám, Ukrutnou smrtí když život svůj zavírám, Vyceděnou krev mou vypomstí potomcy, Já vám všem odpouštím.„odpouštím.“ Katovi holomcy Pod gyllotynu ho dali, již majíce,majíce Znamení, – vojácy bubnují velice, Napřáhna popravce ke hlavě Králově,Králově Vražedlné železo, – odťal ji hotově. 42