Pravá blaženost.

Bohuslav Tablic

Pravá blaženost.
Nemniž, žeby rozkoš, světská čest a sláva, Aneb krása tváři, velká sýla těla, Aneb učeností vybroušená hlava, Aneb blyštícý se Mogolovo zlato,zlato 23 Blaženým tě věčně učinili zcela, Vše jest pouhá marnost, pára, stín a bláto. Co jest ušlechtilost červených co růže, Lic, co lvová sýla s srdnatostí ducha? Před nemocý tězkou,těžkou což tě zcela může,může Bezpečit, bys nepad, jako outla moucha? Krásné růžinky list vadne, žlutne, padá, Prvé, než se toho marný člověk nadá. Červenost se děvčí v smutnou bledost mění, Rděla se co růže, anť ji zýtra není. Obrové se ondy sýlou, zmužilostí, K nebi čelo pnouce, pyšně honosyly; Hrdinové v bojích těla udatností,udatností Bobkových sy věncův slavně nadobyli. Kdež jsou tito Sylní? pověz, kam se děli, TyTy, jichž chvály zvučně po všem světě zněly? Padli! vyznat musýš; klesla jejich sýla, Na hřbitov je nesli, těla jejich zhnila. A což platí zboží, velké zemské jmění? Co blesk stříbra jasný, libý břinkot zlata? Smutné vždy se blíží smrti okamžení, Vněmžť nic více, než kus škaredého blata, Blyštícý se zlato spomoct bude mocy, Rányť srdcy přidá, mrzutost ti zmnoží, Bolestně když padna náhle do nemocy, Vedne smutně stonat, bídně upět v nocy 24 Budeš, v bolestech svých cele bez pomocy: Poznáš zdraví cenu, poznáš marnost zboží. Řekneš, já jsem zdráv –; než v pokojili sladkém,sladkém Trávíš krátká léta, los svůj slušně slavíš? Cele spokojen jsa v srdcy, velkým statkem Vládneš? aneb tak se na oko jen stavíš? Vyznej, že tvé srdce černá péče zžírá: Strach tě vraždných lotrů z sladkého sna budíbudí, Svědomí zlé, červ ten, jenžto neumírá, S skonáním tvým časným, bolestně tě trudí. Světských kratochvílí prospějeť co hledat, Do hlubin se moře cele pohrížitipohřížiti Rozkoší, hned v lůně krásných děvčat sedat, Hned se hudby hřmotem prudce veseliti, Od rozkoší jedněch k jiným novým běžet, Při Venuši krásné každé nocy ležet? To vše mdlobu ducha, těla unavení, Posléz nepříjemné táhne zošklivení, Když pak láskou zpilý pozdě vytřízvívá, Nad zmrhaným časem hořké slzy lívá. 25 Na zlatém což platí trůnu slavně sedět? Od myllionů co božsky ctěnu býti, Na chudoby bídu pyšným okem hledět, Tisýc vrtkých sluh k svým službám denním míti, Drahou korunou sy ozdobovat hlavu, Prsy zlatou hvězdou okrašlovat hrdě? Ach! y na zlatém jest trůnu seděť tvrdě. Strasti zastěnují hodností blesk, slávu, Pod hvězdou též zlatou srdce smutně bije, Často měký šarlat žravé péče kryje. V přehořké pak smrti smutném okamžení, Král, než bídný žebrák blaženější není. Bleskem moudrosti což prospěje se stkvíti? Jasných hvězd běh skoumat, nočně s troubou bdíti, Umět dávné časy na vlas spočitovat, Tajné příčiny všech v světě případností, Podstaty též skryté věcý vyzpytovat, Na rozumu křídlách božskou učeností,učeností K podivení světu k nebi vyletovat? Což jest, smrtedlných co rozum obmezený,obmezený Z nesmírné můž chápat říše vedomostivědomosti? Kapečka jen vzatá z moře nesmírnosti, Malý s velké země prášek pozdvižený! Světýlečko chatrné, jenž se přemdle třpytí, 26 V temnicy, když vězni slunce škárou svítí, Zdaž pak mysli mudrce hrozné pochybnosti, Jako vítr lodí v bouři oceánu, Strašně nezmítají? takliž šilenosti Nedávají často smrtelnou jí ránu? Ach! y Mudrce zmítá hrozná mysli bouře, Víc, než NeumeléNeumělé, častějc mnohem hůře. Kdež se tedy prýští pramen blaženosti? Ptáš se – NikděNikde kromě v nesmrtedlné ctnosti. S ní jen stále chodí sladké utěšení, Ctnost jest šťastná mátě milé spokojnosti; Ona v bouřech mysli plodí utišení, Ona tvoří stálost v tězkétěžké odpornosti, Po pohřbu smutném ona nezahyne, Na zemi již z ctnosti věčný život plyne, Na trpké dni naše ctnost jen radost leje, Přesladkou nás těší v bídách budoucností, Ona k radostné žni sýmě hojně seje, Ona podává nám nebes blažeností. 27
Básně v knize Poezie 1:
  1. Svobodné Volení.
  2. Lidské Nepravosti.
  3. Jaro.
  4. Monolog z Hamleta Šekspírova
  5. Štěstí spokojené mysli.
  6. Chudý Janíček.
  7. Chvála starého věku.
  8. Pravá blaženost.
  9. Přestávání na svém losu.
  10. Cžesání ovoce
  11. Smrt Ludvíka XVI. Krále Francouzského.
  12. Jakub Zdvíhal.
  13. Milínův Háj.
  14. Pýcha.
  15. Na Roháče.
  16. Život po časné smrti.
  17. Nestálost života lidského.
  18. Oda na dub.
  19. Eškuláp s zlatou bradou.
  20. Nemnohověd.
  21. Potrestaná všetečnost.
  22. Dvěma Přítelkyním matce y dceře k svátku jejich jména.
  23. D. P. Svému Příteli Michalovi Sepešimu
  24. Na ženícýho se Pana Š. H.
  25. Smrt Adonysova.
  26. Na tlustého sládka.
  27. Král Franský zahanbený.
  28. Zpověd z hříchů.
  29. Lakomý Ženích.
  30. On a Ona.
  31. Mladý Advokat.
  32. Obchod s Krásenkami.
  33. Kloe
  34. Katinka.
  35. Chválořečník.
  36. K Bělce.
  37. Toužení po dětinské nevinnosti.
  38. Toužení po Bělce.
  39. Při odevzdání Evě M. obrazu manžela jejího.
  40. Na broskev, pod níž besýdka.
  41. Mílek k Bělince.
  42. Plésal k Bělce.
  43. Mé děvče.
  44. Matka osličí.
  45. Svěcení prvního Máje.
  46. Píseň pastýřská.
  47. Nevinné děvče.
  48. Procházka.
  49. Povolání ke žni.
  50. V samém díle žně.
  51. Ověncování nejpilnější žnice.
  52. Uvedení nejpilnější ověncované žnice do vsy.
  53. Po vytrhání lnu.
  54. Šetření času mladosti.
  55. Loučení přátel na cestu se vydávajícých.
  56. Probuzení k radosti.
  57. Světlo Literního Umění, kteréž Panonyi v rozličných časých osvěcovalo a ještě osvěcuje.