Loučení přátel na cestu se vydávajícých.

Bohuslav Tablic

Loučení přátel na cestu se vydávajícých.
Vzhůru bratří! posylňtež se, Již se rozejdeme, Vlast jest těžkoť opustiti, Musýme se vypraviti,vypraviti Do daleké země. 104 Přátelé k nám přesmutní jdou, Odebrati se chtíc, S ními nás tak mnohé svazky Sjednotili vroucý lásky, Neuzříme jich víc. Teď již synu posledníkrat Žehná otec milý, Matka ruce zalamuje, Bratř, sestra hořekuje, Všecko pláče, kvílí. Do náručí padá milá,milá Miláčkovi svému, Hořkým pláčem kropí líce, Takliž nevidím tě více, Ržíká smutná jemu. Tesknoť každému jest srdcy, Bubnuj bubeníče, Zabubnuj nám marš ten smutný, Loutnáři své vemtež loutny, Hudiž hudebníče. Přátelé již buďte zdrávi, Nevidímli víc vás, Pomněte, že naší lásky Věčně trvat mají svazky, Bůh vždy bude při nás. 105 Do rukou svých na pomezý,pomezý Země nabéřeme, Srdečně ji líbajíce, Za pokrm jí děkujíce, Nad ní zaplačeme. Když pak plavec podlé větru Plachty lodí spustí, Tehdáž tiše odplyneme, Boha všudy nalezneme, On nás neopustí. A když Tatry do modrého Povětří se vznesou, Rukou k nebi pozdvíhnemepozdvíhneme, Země! bratří, zakřikneme, Až se hory střesou. Když pak náš lid na břeh vstoupí,vstoupí ProPo přemnohé strasti, S radostí sy zazpíváme, Nebi slavné díky vzdáme, Jsouce v nové vlasti. Zde již jako Slovácy ctně,ctně Budem živi v zdálí, Aby všickni vyznávali: Slovácy jsou hodni chvály, Jsouce smělí, stálí! 106 A když zde se veseliti Budem v společnosti, Tehdy na vás vzpomeneme, Z svých pak očí vylejeme Slzy upřímosti.