Toužení po Bělce.

Bohuslav Tablic

Toužení po Bělce. podléPodlé německého.
Jaro nám zas radost nese, K nízké zemi skloňuje se, Mladý trávník objímá, Leje v srdce potěšení, V sladkém lásky okouzlení, Všemu, což jen bytí má. V milém rouše pobožnosti, Okrášlené červeností, Tam se děvče procházý,,procházý, Cele cýtí lásku svého,svého Mladenčeka anjelského, Při něm jí nic nescházý. Každý lístek ružičkový,ružičkový Pije z rosy sousedovy, LaskouLáskou s ním se spojuje, Bude mužem každý pouček, Jedenkaždý hrášku strouček* K druhému se skloňuje,skloňuje. ——— * Struk, strouček některým lusk slove. 79 V šírém poli, v tichém háji,háji Neskáče sám žádný v Máji Pták, vše létá po páře, Révové se mile vinou,vinou Vůkol kolka –, na se kynoukynou, Dělají sy oltáře. Celá země novou cýtí Lásku, – ona kvete v kvítí, Věje v libém větříčku, Jenom já se bídně mořím, Bělka, k které láskou hořím, Dát mi nechce ručičku.