Při odevzdání Evě M. obrazu manžela jejího.

Bohuslav Tablic

Při odevzdání Evě M. obrazu manžela jejího.
Ach, pověz, žádám prosebně, Má mlékobílá Evičko, Proč žádalas tak toužebně Mít muže obrazu, nímž vládneš cele, Jejž líbáš, s ním se hráš, kdy, jak chceš směle, Ach, pověz, milá sestřičko. Zdaž muže roztomilého,roztomilého Chceš aspoň obraz viděti, A lásku nepřítomného, Když od tebeby do světa jel, 80 Neb umra s tebou loučiť se měl, Chceš obnoviti v paměti? Nu! teď posýlám, sestřičko, To, čehož žádáš srdečně, Y jakžbych ti, má perličko, Moh toho odepřít, což tvé jest, Vněmž záleží tvůj život, tvá čest, Jen přijmi obraz převděčně. Já přemilého Jiříčka V své srdce obraz předlety vryl, Kdež stkví se při něm Evička, Co krásná na obloze záře, S nim spojena jsouc u oltáře, Tam sem sy obraz obou skryl. Tam nosým ustavičně ho, A každé srdce tlučení,tlučení Mi přítele tak milého,milého V mou živou pamět uvozuje, A lásku vaší ohlašuje, Y vaše milé spojení.