Milínův Háj.

Bohuslav Tablic

Milínův Háj.
Hájek Milínův jest na rovině krásné, Rukou přirození mistrně postavený, Lidem na odivu krásou ozdobený, Každého jej jítra zlátí slunce jasné, Rozmanité kvítky vůni vydávají, Nad Ambrozyi v něm mnohem líbeznější, Míle posyta jest majoránem země, Na věky zde kvetou růže nejkrásnější, S jejichž mladým lístím míle pohrávají Libí větříčkové. Zpívajícý plémě Ptačat tu se mešká přes celý rok vděčně, Tichý slavíček vněm libě tluče věčně, Černý drozd a pinka přemilostně pějí, Nevinnoučkou radost v srdce lidské lejí, Čistí, jako zlato, pramenové tekou, V přelíbezném hřmotě zemi svlažujícý. Okrášlen jest háj y roztomilou řekou, Prostředkem jenž jeho přemile se točí, Dalekoť ji vidět téct – pak hyne s očí. 47 Tu se s pěknou Bělkou Vilím procházývá, V tichém houští sedě božskou rozkoš mívá, Sem y přátelé Muz rádi přicházejí, Unavenou mysl míle vyrážejí, Nebeským ji ohněm k básněm podpalují, K hrání na cytaře sebe probuzují, Ke cti Apollovy tu já prozpěvoval, Od prácy když sem sy mysl vyjasňoval.