Světlo Literního Umění, kteréž Panonyi v rozličných časých osvěcovalo a ještě osvěcuje.

Světlo Literního Umění,
kteréž Panonyi v rozličných časých osvěcovalo a ještě osvěcuje. Zpěv na památku založení Professorství řeči a literatury Slovenské v Prešpurce a dosednutí na učitelskou Stolicy Vys. Učen. muže Pana Jiřího Palkoviče L. P. 1803. dne 12. Listop.
Utecte preč černé, žravé péče, Ješto ste mé mladé čelo svraskaly, Životu ste kládly vraždné léče, Dost mé oči vlasti losu plakaly, Vlejtež mi již v srdce božskou radost, Vy, jenž na Olympu máte slavný byt, V vesselí má plynout krátká mladost, Umlkne mi líra, dnů když budu syt. Vy pak Múzy nové struny dejte Na mou líru, aby libě zavzněla, Drahé Slávii a) té zvůle přejte, Ach! dost ubohá již v slzách upěla, ——— a) Slovenští národové, v Uhřích zvláště, a v zemích k uherskému království přináležejícých bydlícý, jakovíž jsou Slovácy, Srbové, Rusnácy, Charváti, Dalmatové, Vendové, zde se personyficyruji a Slávií aneb 109 Nechť svou vyjasní tvář zamračenou Slyšecy můj zvučný přeradostný zpěv, Těštež její duši rozhořčenou Bohové, svůj složte mordujícý hněv. Dlouho Slavinini národové,národové V tězkýchtěžkých poutech modloslužby vězelivězeli, b) Nepřátelé vlasti, zlosynové V moři mrákot ryby lovit věděli, ——— i Slavinou jmenují. Ostatně k Slávii přináležejí y Russové, Polácy, Slezácy, Cžechové, kteříž poslední s Uherskými Slováky jedno a tož písmo majíce, společnou snažností od starodávna literaturu svou zvelebovali, a až po dnes zvelebovati mají. b) Teprv v Století IXém okolo r. 860. po naroz. Kryst. Cyryllus a Metodyus Ržecké cýrkve Missionáři Křesťanské náboženství v Slovenských krajinách uvedli, kázavše evanjelium nejprv Volhařům, potom y ostatním Slovenským národům, a mezy ními y Moravanům, jejichžto slavného toho času království Hron a Ipel pomezým byl, odkud patrné jest, že y naši Slovácy v Uhřích spasytedlnými paprsleky světla učení Krystova téhož času osvíceni byli. Tito dva Slovanští apoštolové y svatou biblí v jazyk Slovanský přeložili, a totoť jest to přeložení, kteréhož Russové v cýrkvích po dnes užívají, a na které se y v krytyce písem 110 Hojně krutých válek rozsývali Přeškodlivé všechněm věkům semeno, Na provaze pověr vodívali Lidi, jichž se klanělo jim koleno. Minervě tu ke cti nepostavil Žádný chrámu k službám, jí v něm nekadil, V chrámě Marsově se krajan stavil, Apollovi sloužit žádný neradil, c) ——— svatých zvláštní ohled béře, v níž se 1. Jan. v. 7. a 8. nenacházý, jakž se to y v vydání Ostrovském r. 1581. viděti může. Jináč o tom smýšlí P. Hanke z Hankenšteynu, jakž se z jeho spisu: Rezension der ältesten Urkunde der slavischen Kirchengeschichte, Litteratur und Sprache eines pergamentenen Kodex aus dem VIII. Jahrhunderte Ofen 1804 znáti dá. c) Učený syce náš někdy vlastenec Matěj Bél v svém pojednání o literatuře Huno-Scytské (de vetere literatura Hunno Scythica exercitatio Lipsiae 1718.) snažil se dokázati, že již y Hunové svůj zvláštní psání způsob v jazyku svém měli, jakož y Turocyus v své uherské Kronyce (Thuroczii chronic, Hung. lib. I. cap. ult.) o Sykulích v Sedmihradské zemi z kmene Hunského pošlých píše: že nepsali na papíře a černidlem, ale že na palicých,palicých (jako na mnoha místech v Uhřích podnes řezy aneb tak řečené rováše,rováše) své litery řezali, a což chtělichtěli, zna- 111 Břinkot ostrých mečův, hrdých koní Dusot,Dusot smyslnému lidstvu lahodil, Marsovi jen krvávákrvavá obět voní, Vražd on v Slávii též tisýc naplodil. ——— menali. („Hi nondum Scythicis litteris obliti, ejusdem non encausti & papyri ministerio, sed in baculorum excisionis artificio dicarum instar utunturutuntur“), ale žádné nám průby této literatury nepozůstavil. Y Pryškus Rétor, jenž se při dvoře Atylově s posly Teodozya Cysaře Konštantinopolského delší čas zdržoval, v knize své o tomto poselství (de legatione pag. 128.) píše: že u dvora Atylova po večeři dva Scytové předstoupili, a ve verších a zpěvích jeho hrdinské činy vypravovali, čímž někteří hosté k zmužilosti podníceni, jiní pak, kteříž pro zešlý věk již bojovati nemohlinemohli, k pláči přivedeni byli. Nýbrž že jednou děvčata Atylovi z válečného tažení do své královské rezydencý se vracujícýmu pod tenkými, bílými, a velmi dlouhými platny (subSub linteis tenuibus atque candidis, quam maxime in longitudinem extensis. Nebylyli to to tak řečené oděcky, jakovéž y naše Slovenky nosejí, z nichž bezpochyby y panský chalons povstal?) v stříc vyšly, Scytskými zpěvy ho vítajíce. Zdá se mi ale, že z těchto zpěvuzpěvů nedá se ještě s jistotou zavírati, žeby Hunové ňákou literaturu byli měli: nebo y divocý národové své, ač pro- 112 Za StěpánaŠtěpána záře učenosti Na Panonské obloze se spatřila, d) ——— sté zpěvy bez rýmu a míry slabik mají, ješto však nic o literatuře nevědí. Škoda, že nám Pryškus Rétor aspoň jednoho takového zpěvu nenapsal, takby se o věku Atylova Scytské literatuře něco jistějšího řícy mohlo. Nyní nemajíce žádné takovéto průby, ani jen toho dokázati nemůžeme, jakovouž řecířečí mluvil Atyla a jeho dvorané. Štrábo zajisté v knize XIXI. kap. 507. praví: že mnozý národové, kteříž nebyli jednoho pokolení, společné jméno Scytů měli, a že všickni národové, jenž od řeky Visly (Vistula) za řekou Tanais až přes Koukaskou a Imouskou horu bydleli, Scytové slouli, kteří ale rozličnými jazyky od sebe rozděleni byli. Jediné slovo Hunské tohoto věku zachoval nám Lactantius ad Statii Lib. XII. Thebaidos, nímž pohřební hody Strava jmenovali. Viz o tom adparatum Belii ad hist. Hung. Mon. III. pag. 147. not. c. d) Štěpán S. a jeho nápadnícy biskupstvím, klášterům a opátstvím, která založili, y škol přidali, v nichžto ale z počátku mimo náboženství křestanské, zpěvy a modlitby,modlitby málo co se učilo. Nejstarší školy byly Ostřihomská, Petikostelská, S. Hory Panonské, Nitranská, Vacovská, Velkovaradínská, Cžanadská. Sám S. Štěpán nejen la- 113 Lampu Imřichovy umělosti Těžká smrti ruka časně rozbila; e) Kolomana od knih milování f) Vzaté pěkné jméno pozdějc slavilo, Minervino tiché panování Krvavých válek ukrutenství stavilo. Blaženější svitli vlasti dnové Za Ludvíka velikého hrdiny, ——— tinského, ale y řeckého jazyka byl povědom, jakž se to z jeho dyplomů poznati dá, jakovéž dyploma v řecké řeči na pergamentu psané dal k. p. Mníškám Kláštera B. P. Marye oudolí Vesprýmského. e) Ondřej Dandulus Vývoda Beňatský jmenuje Imřicha Syna S. Štěpána Učeným a Svatým (litteratumLitteratum & sanctum. Vide ejus chronicon sub IX. cap. I.)). A jest pravdě podobno, zeže S. Štěpán tohoto svého jediného Syna, k jehož potřebám y sám jisté poučení napsal (Institutiones Filii sui S. Emerici coronae principis)), které se v knize Práv Uherských pod tytulem Iní knihy Dekretů S. Štěpána nacházý, snažně v literním umění cvičiti dal, jen že 24. roku svého života nenadálou smrtí umřel. f) Koloman Knižák sloul (Könyves Kálmán)). On v Kronyce Polských Knížat (apud Sommersberg Scripp. rer. Siles. Tom. I. p. 28) v umění vycvičený (litteris eruditus) sluje. 114 Rozžal vítěz světlo větší, nové Pomstiv válkou krve drahé rodiny, g) Milé sydlo Múzám v svatém městě Štědře přihotovil velkým nákladem, h) Věrný lid svůj na moudrosti cestě Poctil dražším, než byl Krézův, pokladem. Jako dobré děti pláčí ctného Otce, Ludvíka tak Uhři plakali, Zykmunda však zatím horlivého i) Na trůn zlatý posadivše plésali, ——— g) Bratra svého Ondřeje v Neapolské zemi potejnou vraždou zmordovaného. h) Ludvík Veliký první akademii, tehdáž studium generale nazvanounazvanou, L. P. 1364. v Petikostelích založil, kteréž potom Urban V. Rž. Papež potvrdil, jenžto všecko, co se na jiných venkovních akademiích učilo, y zde učiti povolil, mimo Teologii, kterouž výslovně vyjmul. Za tou příčinou musyli Uherští Teologové do Vlaské země, jmenovitě do Bononye choditi, a tam se k uradu kněžskému připravovati. i) Zykmund v Budíně L. P. 1388 akademii založil, kteráž od svého zakladatele Sigismundea, krátce Sunda, sloula, od Bonyfáca IXIX. Rž. Pápeže potvrzena byvši, jenž Staro-Budínského Probošta jejím kanclířem ustanovil. Ale ani zde Teologie předkladána nebyla. 115 Minervě jenž svatý oltář staví V přepověstném starém městě Budíně, Jméno své y zemi veleslaví, Než ach! žalostný los nastal Slavině. Dávno jasné slunce učenosti Bratří v Čechách mílé osvěcovalo, k) Paprsleky božské velebnosti Tváři jejich krásně osloňovalo, Apollův chrám Češí odevřeli, Klekali v něm Slavinini synové, Chvály Čechů po Evropě zněly, Krásně se jim vili věnce bobkové. ——— k) V Čechách již roku 1347. Pražská Unyversý byla založena, a za času M. Jana Hussa tak byla zkvetla, že se v ní podlé některých domnění přes 40000. žákovstva počítalo. Když ale Mistr Hus L. P. 1414. v Kostnicy na smrt odsouzen a spálen byl, nejkrvavější válka znikla, kterouž Jan Žižka z Trocnova s velikým štěstím proti Zikmundovi vedl, jehož vojsko přes 12tekrat na hlavu porazyl, a tato válka se zatím až do Uher pod vůdcy Jiskrou a Prokopem rozšířila, takže L. P. 1433 Hussyté město Kežmarek vyloupili, a y tamější archyvum rozebrali. V této válce se řeč česká znamenitě po uherské zemi rozšířila: mnozý zajisté Cžeší v čas této války v Uhřích se pro 116 Korvín veleslavný, smrtedlný Mudrec znamenitý, nejsylnější rek, Krásy umění byv čitedlný V lůno Arpadovo přived zlatý věk, Budín slavil Sundy obnověním, l) Mudrce k ní volal z cyzý krajiny, Prešporek škol nových vystavením, m) S moudrými, co August, trávě hodiny. n) ——— bezpečnost osadili, založivše hrady y vesnice, jejichž samá jména již český původ ukazujíukazují, k . p. české Březovo, Prága, Ozdín v Nongradské Stolicy, Moravce, Žibridov &c. BezpochybyBezpochyby, že se v této válce y ti nemnozý rukopisové čeští, kteříž se v Uhřích nacházejínacházejí, k. p. Kronyka Trojanská Gvidonova, Nové Zákony a t. d. do Uher dostali. l) Matyáš Korvín v každém ohledu Veliký Král obnovil akademii Budínskou. m) V Prešpurce založil Matyáš novou akademii L. P. 1467. vyžádav to L. P. 1465. od Rž. Papeže Pavla IIhoIIho, aby y v Uhřích tak jako na jiných akademiích venkovních Teologie Žákovstvu předkladána býti mohla. Až potud zajisté nemohli v Uhřích akademie proto zkvetnouti, že žácy, jichžto největší počet z Teologů záležel, v cyzyně, větším dílem ve Vlaších, v BononyiBononyi, studyrovati museli, čímž nemajícý k tomu potřebného nákladu, a tak všickni chudobnější od učení 117 Budín změnil v Minervino bydlo, Knih v něm složil přenesmírné pokladypoklady, Grácyím a Múzám milé sydlo,sydlo Zpravil v pravdě královskými náklady, o) ——— odstrašeni byli. Povolil tedy Pavel IIhýIIhý, aby Matyáš v kterémkoli uherském městě,městě studium generale cum quibuscunque facultatibus, t. j. takovou akademii, v nížby se všecka umění bez vyminky žákovstvu předkladati mohla, založil. n) August s Mecenášem, velikým učených lidí patronem, s Virgílem a Horácem znamenitými Ržímskými básníři obcoval; Matyáš s Galeotem Marcyem Narnyenským strážcem své knihovny, jenž byv vtipný žertovník (břichatý jako Horác) jemu velmi byl milý, s Tadeem Ugoletem Parmenským svého syna Hofmistrem neb učitelem, a Šťastným Raguzynským Dalmatem v řeckém, latinském y chaldejském a arabském jazyku velmi zběhlém. o) Matyáš velmi slavnou bibliotéku shromáždil, nakoupiv v východních krajinách, kdež po pádu řeckého cýsařství a vybojování Konštantynopole Turkem,Turkem mnoho této koupě se nacházelo, množství rukopisů. On v jediném městě vlaském Florencý 4. knihářův držel, jichž práce byla řecké a latinské rukopisy pro jeho bibliotéku odpisovati, doma pak, jakž to Mikuláš Olahus v své Hungarii (Viz adparat. Belii ad hist. Hung. 118 Vlast tak přived k spanilému květu, Doma blesku, vně jí slávy nadobil, Znám byl vítěz veškerému světu, Trůn svůj hrdě trofeemi ozdobil. ——— Dec. I. Mon. str. 9.) poznamenalpoznamenal, do 30 výborných písařů k dotčenému cýli měl, jimž Felix Raguzynus Dalmatčan představen byl, pozoruje, aby se omylové do odpisů nevtrousyli. Heltai v své Kronyce (chronic. Hung. p. 168.) připomíná, že Matyáš na tyto rozličné písaři ročně 30000. zlatých (v zlatě) vydal. Tímto způsobem asy za 25 let nejmíň 50. tisýc kusů kněh, jakž Pflugius v svém listě k Sekendorfovi o bibliotece Budínské psaném připomíná, psaných y tištěných (neboNebo roku 1472. povolal Matyáš z vlaské zemezemě Knihtlačitele Ondřeje Hessa, jenž první v Uhřích v Budíně knihy tlačil. První kniha v Uhřích nejprv tlačena jest Chronicon anonymi vulgo BudenseBudense.) nashromáždil, kteréž v větším díle do axamitu svazané a zapinadly stríbrnýmistříbrnými, y zevnitř zlatem, vnitř pak erbem krásně malovaným jak jeho rodu vlastním, totiž havranem, tak y královským ozdobené do řemeslně udělaných polic sklásti, a y jináč tu sýň neb palotu (y Russové tak sýň jmenují) znamenitě malovanými obrazy, jak svým, tak y jiných slavných a učených mužuvmužův, přiokrášlil. 119 Radostí se božskou rozplývala Slávie, když přeslavného hrdinu Na Králové holi vídávala p) Lovit v prázdnou tězkýchtěžkých péčí hodinu, Když se velký Mocnář nakloňoval,nakloňoval K nízkým domům opuštěné chudoby, Víc svou hlavu slávou ohrazoval, Nežli korun slavily ji ozdoby. Za hory však slunce nejjasnější Zachodí, ach! zašel nejsylnější rek, Mocnář Panonye nejslavnější, Rychle uplynul mu krátký zemský věk, q) Vlast svou vznesl skutky hrdinskými K oblakům, a cti když požívati měl, Ozdobený věncy bobkovými Do olympských šťastných bytů zaletěl. Tu se pomrákati začínalo, Za tím přikváčila Uhry tvrdá noc, ——— p) Králova hole jest vysoká hora v Liptovské Stolicy, kdež se Matyáš na lově rád meškával, obědvav, jakož tradycý praví, na velikém kameni, jenž se až po dnes ukazuje. q) Jen 47 roku byl tento opravdu veliký Král živ, umřev šlakem poražený L. P. 1490. 120 U Moháče světlo doháralodoháralo, r) Zemi měsýce sy podmanila moc, Budín zkažen, vlast jest vyloupena, Lidstvo v poutech do zajetí vedeno, Vzáctná knihovna jest rozvláčena, Krve mnoho z nejdražších těl cezeno. Jako rolí ouhořem když leží, Pošlápaná obilíčka nerodí, Na ní plaché zvěři denně běží, Nic, leč trní, bodláčí, tu neschodí: Tak y v Panonyi obloupené,obloupené Nescházelo sýmě krásných umění, ——— r) Nešťastná porážka Uhrů u Moháče, v níž sám Král Ludvík IIhý, mnoho biskupů, y Magnátů a přes 500 zemanů padlo, uvedla vlast pod Turecké jho, pod nímž přes 100 roků upěla. Turcy nevážně s Matyášovou knihovnou nakládali, knihy dílem rozvláčivše, dílem stříbro s nich sebravše a je potrhavše, dílem pak do podzemní jakés tmavé a vlhké skrýši je davše, tak že po zapuzení Turka z Budína roku 1686 sotva 300 kusů, y to větším dílem chaterných, shledáno bylo, kteréž hned po dobytí Budína do Vídenské cýs. královské knihovny zanešeny byly. Y s lidmi Turcy ukrutně nakládali, mnoho tisýc Křesťanů do těžkého zajetí zavedše. 121 Tiché Múzy ušly zaplašené, Básníř nepěl, leč snad pláče, upění. s) Slavné předtím Minervino bydlo Bylo obráceno,obráceno v bídný, špatný rumrum, Mužův nejznamenitějších sydlo Proměněno v obřezané zběři dům, Na věžích se třpytěl místo kříže Polouměsýc turecký erb vítězně, V svatých chrámích položena špíže, Kdež zněl předtím božských chval zpěv líbezně. Zastřetež však šlojířem dnes tmavým,tmavým Divadlo to smutné dobří Bohové, Ať mé tělo neschne smutkem žravým, Božské radosti dnes tečte proudové, ——— s) Gabryel Sent-Ďerdi (Szent-Györgyi) Sekretář onoho hrdiny Tomáše z Nádaždu, jenž byv po straně Ferdynandově, hradu Budínského proti Turkům zmužile bránil, složil Elegie de aerumnis Pannoniae inferioris, které potom v Wittenberku r. 1552 v 4tu vydány jsou. Rovně Šebesťan Tynodi uherský básníř podobné pláče složil,složil o zkažení Budína, o zajetí Kurfyršta Saského, o hradě Sytňanském, Levickém, Cžabrackém a t. d. 122 Ukaž se mým očím jasné světlo, Ještos z Germanye světu svítilo, S tebou štěstí Panonye skvětlo, Tys y Slavininy syny zblažilo. Po dnes ještě Panonyi svítí,svítí Z Germanye toto světlo přejasně, Minerviných zahrad vonné kvítí,kvítí Zhřívá přemilostně, barví překrásně, Velká milost nejlepšího Krále, Vyvýšených vlasti Stavů štědrota Pováží se, rosou kropí stále Krásných věncův hodná obou dobrota. Pod jhem tězkýmtěžkým ottomanské brány Panonye přežalostně upěla, Krvavé když Minerviny rány Pazmáňova ruka hojit hleděla. t) Velkou školu v malém Ržímě staví,staví Biskup pro Obec y cýrkev horlivý, Tak své jméno učený muž slaví, K užitečným dílům vlasti bedlivý. ——— t) Petr Pázmáň Arcybiskup Ostrihomský založil v Trnavě, kteráž pro množství chrámů a klášterů malý Ržím slove, akademii L. P. 1635.1635., kteréž cýsař Ferdinand IIhý potvrdil a Marya Terézya umění lékařského k ní přidala. 123 Kyždi Prelát vážný na půlnocy, u) V Košicých měst upevněných rekyni, Bastově jenž odolala mocy, Chrámem poctil učenosti bohyni, Podnes jí v něm kadí s nábožností Horních Uher přerozkošní synové, Pijí Nektar z studnic umělosti, Jichž jím hojně tekou božští proudové. Vlast když přetěžké jho přelomila,přelomila Turka Křesťanů krev střebajícýho, Budín velká škola ozdobila, Obnovená štědře od SécinihoSéciniho, v) Zatím v Rábě, v Velkém Varadíně x) Umění jest rozšířena štěpnice, Potom založena na Budíně Všeobecná učenosti vinnice. ——— u) Beneš (Benedykt) Kyždi Jagerský biskup L. P. 1657 založil v Košicých akademii, kteréž Leopold Veliký L. P. 1660 potvrdil. v) Jiří Séčini Arcybiskup Koločský po zapuzení Turků z Budína obnovil zde akademii r. 1687. Jezuitům ji svěřiv: ale nedosáhla té slávy, kterouž předtím měla. x) V Rábě a ve Varadíně v století XVIII. již založeny jsou akademie, roku totiž 1777. 124 Chvály Muz y v menších chrámích zněly, Gymnazya nazvali je vlastencyvlastency, y) V nichžto v závod učený boj měli Uměními ozbrojeny oděncy, z) ——— y) Uherská země prv Gymnazya, nežli německá měla. Haymann v své hystoryi literarní (conspect. reipubl. litt. cap. IV. §. 56.) pravípraví: „století XVI. akademie a gramatycké školy mělo, střední školy, jež gymnazya jmenujeme, neměla města.„města.“ Uherská však země y v století XVI. měla již mnohá gymnazya, jakž to y z Rezýkovy gymnazyologie poznati se dádá, k. p. v Bardiově, kdež Valent Ek, Tomáš Fábri, a zvláště Linhard Štekélius; v Levoči, kde Danyel Tyrk a M. Antonín Platner, jenž spolu y městské ourady někdy měli, pověstní byli Rektorové. V slovenských krajích, jměnovitějmenovitě v ŽiliněŽilině, již okolo r. 1550. Jiří Bánovský († r. 1561) a po jeho smrti syn jeho Mojžíš téhož příjmění († 1572) učili. Mojžíšovi Bánovskému nastoupil Mikuláš Kolacynáš, jináč Kolečáni řečený, jenž roku 1580 do Mošovec byl povolán. V Privizy Ladislav Liptoviensis (Liptay) od roku 1560 až do 1563 učil. z) Po dnes se mnohé dyšputacýdyšputacý, na gymnazyích držané, vytištěné nacházejí.nacházejí, k. pp. D. Samuele Pomárya a M. Izáka Zabániho Prešovských Rektorů, M. Jana Fabricy- 125 V Stráži, aa) v Bánovcých y ve Fraštáku bb) Měly ondy Múzy krásný pocty dům, Není téměř jejich slávy znaku, Jinde pozůstal jen přežalostný rum. V Panonském až po dnes ještě světě,světě Kvete utěšeně Múza Prešporská, ——— ho Březnanského gymnazyum Rektora; M. Matěje Štyrcera gymnázyum Baňsko-Bystřického Konrektora, y jiných. Škoda, že tyto dyšputacý, kteréž y vtip školské mladeže ostřily, y k mnohému užitecnémuužitečnému spisu příležitost zavdávali, na mnoha gymnazyích z obyčeje vyšli. aa) Ržehoř Horvát Stanžit z Gradce (vymřel tento slavný rytířský rod r. 1801. s Baltazařem tehožtéhož kmene posledním rovně na vlasti vyborněvýborně zasloužilým mužem) založil L. P. 1584. v Stráži gymnazyum, na kteremkterém, mimo samého zakladatele Horváta, Albert Grunerus zatím slavný Jenanský Teolog a generální vývodství Waymarského Superyntendent, Erhard Dalhaym y Eliáš Láni, zatím Superyntendent, učili. Ale jen do smrti svého zakladatele do léta totiž 1597. toto gymnazyum trvalo. Paměti hodné jest, že v něm v nedělní a v sváteční dny s. kázání y celé služby boží v řeči latinské držány bývaly. bb) Jan Pruno byl zde pověstným Rektorem. Viz Pam. Verš. §. 9. 126 Jako růže v přemileném létě, Plesejž nad tím drahá vlasti Uherská! Zdařilé když větve učenosti,učenosti Rozmanitě rozkládá a široce, Plodí libou vůni umělosti, Panonyi zvelebuje vysoce. Slávie zde šťastně zaštěpila,zaštěpila cc) Nový vroubek překrásného umění, Líbezné své řeči založila Drahé vlasti přepotřebné učení, Ujala se ratolestka zdarnázdarná, Radůjte se Slavinini synové, Snažnost vaše nezůstane marná, Věnce se vám víti mají bobkové. ——— cc) Již dávno žádali učení a dobrého vlasti žádostiví muži, aby y v Uhřích učitelská stolice řeči a literatury slovenské založena byla, kteráž jejich žádost tím byla slušnější, čím rozšířenější jest řeč slovenská v rakouské Monarchyi, v kteréžto se přes 14. millionů Slovanů, nad nímiž dům rakouský šťastně panuje, nacházý. (Viz spis: Ueber die Ergebenheit und Anhaenglichkeit der slavischen Völker an das Erzhaus Oestereich, vorgelesen den 25. Septemb. 1791. im Saale der k. Böhm. Gesellschaft der Wissenschaften in Gegenwart Selner Maj. des Kais. Leopold des II. von Abbé Joseph Dobrowsky, Prag. 1791. 4to.)), odkud y 127 Vaše chvály básníř bude pěti,pěti Na harfě a na cytaře líbezně, Po stoletích jméno vaše zněti Bude nad vaším y prachem vítězně, Tmavý hrob když kosti vaše skryje, Ctnostný vlastenec ho skropí slzami, Víc to platí, rum když jednou zhnije, Nežli obraz obložený perlami. A Ty Palkoviči přehorlivý, Slavinina okraso a radosti! Vlast jenž drahou zblažit žádostivý Setřels hořké slzy její žalosti, Zveleb slavně Slavinino jméno, Vznes je k oblaků až černých výsostem, A když bude slávou osloněno, Vyleť k vyšším blaženějším bytnostem. Konec dílu prvního. ——— veliká potřeba známosti řeči slovenské pro zemského pána, učitele cýrkevního, prokurátora, lekaře, a vůbec pro každého v cýsářskýchcýsařských zemích bydlícýho zřetedlnézřetedlně se poznati dá. Teprv v tomto století XIX. slušná žádost dobrých vlastencův k naplnění přišla s založením takovéto učitelské stolice v Prešpurce, na níž Vys. učený muž, Pan Jiří Palkovič, z Ržimabáně rodem s největším zapřením svých vlastních užitků dosedl. Oby jen všickni Slovácy, a s ními y bratří Češí a Moravané pomocných rukou svých přiložili k slušnému této učitelské stolice nadání!
E: av; 2002 128