K Bělce.

Bohuslav Tablic

K Bělce. Pamatůj na mnemne. podléPodlé Týdga.
Ach! vzpomeň na mne v tichém hájiháji, vzpomeniž, Když smutnou začne slávík pěti písničku, Snad tehdy nejposléze – nejposléze již Mé srdce bude tlouct – pak pustím dušičku, Tvůj duch se shrozý tehdy, všecko toto tuše, A květy vůkol tebe zatřesou se tiše, Pak pocýtíš, že vzdychá mroucý Mílek tvůj: O Bělko, na mne pamatůj! Ach pomni na mne, duše z lásky stvořená, Ty dítě anjelské, ty rajský květe můj, Pryč půjdu jednou – jakžes ozbrojená, Bys obránila mnemne, když svět um zptýlí tvůj, Kdož v smutném srdcy mém ti místa popřeje, Zdaž bídný obraz můj v tom ohni neztleje, Jenž zklíčí tě, když řekne vzdálený duch můj: O Bělko na mne pamatůj! 77 Ach, pomni na mne! dřevných časů překrásný Ten obraz – ráj, jenž ctnost sy připravuje – Má zůstat na věky v mém duchu přejasný, Jenž božský jsa, v něm božství dosahuje, Ha! jaký krásný ráj, kde v světech šťastnějších Květ ctnosti vydá vůni z srdcý světějších, Jímž jednou řekne v větříčku duch můj!můj: O Bělko, na mne pamatůj!