Chudý Janíček.

Bohuslav Tablic

Chudý Janíček.
Nechť se pyšný boháč směje Z chudoby mé veliké, Z Janíčka nechť, jakž se děje, Žerty strojí všeliké; V bídě své mu nezávidím Štěstí jeho zlatého; Já ho v blesku slávy vidím V pravdě velmi bídného. Ač y v domě sylně zděném Sýdlí v pouhé měkosti, Já jen z bláta vystaveném Bydlím v chudé sprostnosti. Ode mne však utíkají Černé péče z samoty, U pánů se meškávají Nemajícých roboty. Ač y boháč na stolicy Hedbavné sy sedává, 19 Na ohništi, na lavicy Janek sedí, léhává; Sladší já mám spočinutí,spočinutí Na svém loži přetvrdém, Svědomí mne nekormoutí, Jako jeho na hrdém. Rouchem ač se šarlatovým Boháč zpupně odívá, Špatným souknem kobercovým Janek tělo přikrývá; Pod šarlatem boháčovým Černé péče šermují, Pod kabátem Janíčkovým Radosti se zdržují. V kočáři ač přenádherném Na šesti se vozývá, Janíček jen na chaterném Chudém koni jezdívá; Žádost těla shovadilá S ním se veze po poli, Semnou spokojenost milá Stále chodí na rolí. Boháč stkvostně na každý den Při muzyce kvasývá; 20 Janek suchý chlebíček jen S starým sýrem požívá; Předce sprostičké mé jídlo Lép mi chutná v samotě, Bažantí než jemu křídlo Při muzyky hřmotě. Boháč sobě připravuje V kuchyni své nemocy, Hořkých léků potřebuje V krutých bůlech k pomocý; Janek sprostý pokrm jídá V přirozené skrovnosti, Růží jeho líc se vídá, Neb jest přítel mírnosti. Když se boháč s marným světem Rozlučuje s žalostí, Život můj ač padá s květemkvětem, Já jdu k hrobu s radostí, Smrt mi temné hasý světlo; Rozžíhá mi jasnější. Jestli zde mi štěstí kvetlo, Zkvete mi tam krásnější. Ku pohřbu boháče syc Obor panstva přicházý; 21 O smutku však nevědí nicnic, Kar* je na dvůr přivázý, Chudí lidé přicházejí Ku pohřbu chudého, Ctným však pláčem provázejí Do hrobu jej tmavého. Celý svět nechť,nechť jakž chce haní Milou, prostou chudobu; Nestydím se předce za ní, Máť ač smutnou podobu; S ní jen pravé štěstí chodí Nevidomé každému, Pokoj mysli s sebou vodí Udělený nuznému.
Básně v knize Poezie 1:
  1. Svobodné Volení.
  2. Lidské Nepravosti.
  3. Jaro.
  4. Monolog z Hamleta Šekspírova
  5. Štěstí spokojené mysli.
  6. Chudý Janíček.
  7. Chvála starého věku.
  8. Pravá blaženost.
  9. Přestávání na svém losu.
  10. Cžesání ovoce
  11. Smrt Ludvíka XVI. Krále Francouzského.
  12. Jakub Zdvíhal.
  13. Milínův Háj.
  14. Pýcha.
  15. Na Roháče.
  16. Život po časné smrti.
  17. Nestálost života lidského.
  18. Oda na dub.
  19. Eškuláp s zlatou bradou.
  20. Nemnohověd.
  21. Potrestaná všetečnost.
  22. Dvěma Přítelkyním matce y dceře k svátku jejich jména.
  23. D. P. Svému Příteli Michalovi Sepešimu
  24. Na ženícýho se Pana Š. H.
  25. Smrt Adonysova.
  26. Na tlustého sládka.
  27. Král Franský zahanbený.
  28. Zpověd z hříchů.
  29. Lakomý Ženích.
  30. On a Ona.
  31. Mladý Advokat.
  32. Obchod s Krásenkami.
  33. Kloe
  34. Katinka.
  35. Chválořečník.
  36. K Bělce.
  37. Toužení po dětinské nevinnosti.
  38. Toužení po Bělce.
  39. Při odevzdání Evě M. obrazu manžela jejího.
  40. Na broskev, pod níž besýdka.
  41. Mílek k Bělince.
  42. Plésal k Bělce.
  43. Mé děvče.
  44. Matka osličí.
  45. Svěcení prvního Máje.
  46. Píseň pastýřská.
  47. Nevinné děvče.
  48. Procházka.
  49. Povolání ke žni.
  50. V samém díle žně.
  51. Ověncování nejpilnější žnice.
  52. Uvedení nejpilnější ověncované žnice do vsy.
  53. Po vytrhání lnu.
  54. Šetření času mladosti.
  55. Loučení přátel na cestu se vydávajícých.
  56. Probuzení k radosti.
  57. Světlo Literního Umění, kteréž Panonyi v rozličných časých osvěcovalo a ještě osvěcuje.