Pýcha.

Bohuslav Tablic

Pýcha.
Jedenkaždý čas měl vlastní roucha kroje, Jinakší, než nyní v starém věku stroje Byli. Staří Ržecy jináč chodívali, Nežli nyní živi. Oni nosývali Dlouhé pláště, tito tělo odívají Kabátem. Y Uhří nové roucho mají, Mentýk jejích dlouhý po ledví se skrátil, Ač y proto ještě svět se nepřevrátil. Hromovým sy Slovák přikrýval ctnou hlavu,hlavu Kloboukem, jenž nyní v rozumnějším stavu, Před slunečním horkem širákem svých chrání Očí, déšti, sněhu na tvář pršet brání, 48 Předc y v starém věku Mnohý pyšný býval, Nezdařilé dítky v každý čas Bůh míval. Mnohý Ržek s svým pláštěm, s kloboukem svým Slovák, Uher s mentýkem svým,svým sloul již pyšný novák. Předvěky se lidé koží odívali, Jako Kamčadáli, s holou chodívali Hlavou, bosou nohou, pozdějc krpce, boty Nosyli, a předce z vysoka své noty,noty Začínal sy sedlák, pyšně v krpcých kráčel, Ač se v šarlatový oděv neobláčel. Kde tu byla pýcha? v krpcých aneb botách? Frašky! v mysli jenom jedovatých zlotáchzlotách. V hedbaví, ni kmentě nehledejme pýchy; Ale v srdcy zlostném, tam byt mají hříchy. Otrhaný kabát pyšné srdce kryje Přečasto, y v ňadrách Šklubanových bije. Pohleď na Cygána, jak sy pyšně vede, Ač y v samých strapích na devličce* jede, ——— * Devla, devlička, hubený (chudý) cyganský kůň posmíškem slove. 49 O sobě víc smýšlet, nežli na nás sluší, Mudrcem chtít býti,býti s velmi hloupou duší, Co ti dobré Nebe dává připsat sobě, Před jiným se chvastat chlubně v každé době, Na starých sy předcých zakládati mnoho, Titulův kdož nemánemá, zlostně tupit toho, Na lidi jen s boku hledět okem křivým, Rovné aneb nižší jazykem vždy lživým Ranit, to jest, věř mimi, nešlechetná pýchá, Která na zemi již horkým peklem dýchá.
Básně v knize Poezie 1:
  1. Svobodné Volení.
  2. Lidské Nepravosti.
  3. Jaro.
  4. Monolog z Hamleta Šekspírova
  5. Štěstí spokojené mysli.
  6. Chudý Janíček.
  7. Chvála starého věku.
  8. Pravá blaženost.
  9. Přestávání na svém losu.
  10. Cžesání ovoce
  11. Smrt Ludvíka XVI. Krále Francouzského.
  12. Jakub Zdvíhal.
  13. Milínův Háj.
  14. Pýcha.
  15. Na Roháče.
  16. Život po časné smrti.
  17. Nestálost života lidského.
  18. Oda na dub.
  19. Eškuláp s zlatou bradou.
  20. Nemnohověd.
  21. Potrestaná všetečnost.
  22. Dvěma Přítelkyním matce y dceře k svátku jejich jména.
  23. D. P. Svému Příteli Michalovi Sepešimu
  24. Na ženícýho se Pana Š. H.
  25. Smrt Adonysova.
  26. Na tlustého sládka.
  27. Král Franský zahanbený.
  28. Zpověd z hříchů.
  29. Lakomý Ženích.
  30. On a Ona.
  31. Mladý Advokat.
  32. Obchod s Krásenkami.
  33. Kloe
  34. Katinka.
  35. Chválořečník.
  36. K Bělce.
  37. Toužení po dětinské nevinnosti.
  38. Toužení po Bělce.
  39. Při odevzdání Evě M. obrazu manžela jejího.
  40. Na broskev, pod níž besýdka.
  41. Mílek k Bělince.
  42. Plésal k Bělce.
  43. Mé děvče.
  44. Matka osličí.
  45. Svěcení prvního Máje.
  46. Píseň pastýřská.
  47. Nevinné děvče.
  48. Procházka.
  49. Povolání ke žni.
  50. V samém díle žně.
  51. Ověncování nejpilnější žnice.
  52. Uvedení nejpilnější ověncované žnice do vsy.
  53. Po vytrhání lnu.
  54. Šetření času mladosti.
  55. Loučení přátel na cestu se vydávajícých.
  56. Probuzení k radosti.
  57. Světlo Literního Umění, kteréž Panonyi v rozličných časých osvěcovalo a ještě osvěcuje.