Oda na dub.
Vznešený dube! vážné vysokosti,
Svědku nejstarší zašlé předešlosti,
Tobě v májový tento růžový čas,čas
Harffy mé zniž hlas.
Ty svým čelem se k oblakům pneš hrdě,
Ač y doráží vicher na tě tvrdě,
Déšti, sněhu y krupám k vzdoru stojíš,
Žerty z nich strojíš.
Když já v hrmavicy trnu s celým domemdomem,
Ty se potýkáš s bleskembleskem, také hromemhromem,
Sýla tvá tobě, ač tě oheň raní,
Padnouti brání.
61
Na tvém větvoví ptáctvo přemilené,přemilené
Kunštem paláce staví utěšené,
Na něm převděčně přeješ drozdům bydla,
Pinkám y sydla.
Ty se veselíš z štěbetů jich krásnýchkrásných,
Tančíš, libosti váže zpěvů hlasných,
Lístím pohráváš, zelenáš se mile,
Slyše jich třile.
V chládku pocestný tvém sy odpočívá,
Spí sy sladičce, když mu tichý zpívá
Slavík nad hlavou, raduje se jemu,
Hosti jak svému.
Tu se zmužilý Pongrác* zastavoval,
Za Moravu když zlato zkořistoval,
V slavném tryumfě vracuje se k hradu,
K pokladu skladu.
Tu y hrdina Palffi radovánky
Přestkvostné držel, pobořil když stánky
Zdobývajícých města pyšných němců
Dobyv sy věnců.
———
* Pankrác aneb Pongrác, okolo roku 1445. zámek skalický, ješto na tom kopcy byl, kde nyní kalvárye skalická stojí, držel, a odtud do Moravy na loupež se svými vybíhal. Viz Hájka list 420. str. 2.
62
Tu y já denně v stínu odpočívám,
Na přirozenost rozkošnou se dívám,
Básně skládaje, na fletně sy pískám,
Radostí výskám.