Po vytrhání lnu.

Bohuslav Tablic

Po vytrhání lnu.
Již sme šťastně vytrhali,vytrhali Krásný len, Snopů sto sme navázali, Šťastný den! Kdo nás v prácy posyloval? Kdo tak štědře obdaroval? Nebe jen. Ono s hůry sesýlalo Rosyčky, Suchou zemi skropovalo Déštíčky, Teplým sluncem zahřívalo, V parně míle schladívalo Větříčky. Ono prudký zastavilo Lijavec, V černých mračnách rozpustilo Ledovec, Vicher znalo utišiti, By lnu nemoh povalitipovaliti, Divná věc! Ono v teplo proměnilo Tuhý mráz, 102 Ono zhoubný usmrtilo Zeměplaz, Každého dne, každé nocy Odvrátilo divnou mocý Tisýc zkaz. Díky tedy vzdejmež nebi Dobrému, DáváDává, což jest zapotřebízapotřebí, Každému, Pětež z srdce radostného Věčné chvály jménu jeho Slavnému.

Kniha Poezie 1 (1806)
Autor Bohuslav Tablic