Na smrt Alžběty Mayerové.Mayerové,
roku 1803. dne 9ho Června sesnulé.
Bledá smrti! nicli uprosyti
Nemohlo tě, abys změnila
Ukrutný svůj umysl? nabrousyti
Vraždnou kosu proč sy náhlila?
Neslyšelas muže čitedlného,
Ani dobrých matek vzdychání?
Ani syrotečka ubohého,
Ani přátel smutných volání?
Naostřenous kosu nemeškala
Přiložiti přímo k kořenu,
Lilium sy v plném květě sťala,
Smutnou spůsobilas proměnu!
Krásný kvítek na Skalickém poli
Hynul dlouho horkem zmařený,
Teď již na Modranské boží rolí
Prahne všecken na prach setřený.
Dobré matky ochránit ho ruka
Před konečným chtěla svadnutím,
Darmo! předc jen smrtedlná muka
Ranila ho stálým chřadnutím.
66
Nic to, nevidomá ruka boží
Poupatka prv zaštěpila v ráj,
Kdež se vonný květ jich denně množí,
Tam se zelená jim věčný máj.
Blaze jim tam, mráz jich nepokazý,
Horko sluneční tam neškodí,
Hříšné ruky zlost jich neurazý,
Skvetouc libou vůni naplodí.
Mámli tedy kvílit nad trpkostí
Losu přítelkyně pohřbené,
Bledá smrt že spíše do věčnosti
Přenesla ji, než mne, blažené?
Ach! ne, milá duše, zamračiti
Pláč můj nemá jasný v nebi den,
Mrak mé tváři má tvé vyjasniti
Slunce, stratil sem tě na čas jen.
Pokoj buď tvým unaveným kostem
Až do onoho dne slavného,
V němž já budu s tebou vzáctným hostem
Pána v slávě předůstojného.
K tobě má jen duše má vždy lnouti,
Napřed cýtíc rajské radosti,
Ach! kyž Pán chce na mne pokynouti,
Abych spíše vzletěl k výsosti.
67
Kdež se y mně věčná radost seje,
Tať mi vzejde s těla skažením,
Tehdáž má se duše do tvé vleje,
Uplyne když čas všem upěním.
Dotud s radostným se těšit budu
S tebou v nebesých se shlédáním,
Jist sem, že té slávy nepozbudu,
Tam tě vítat budu s plésáním.
A tam s tebou božskou rozkoš píti
Z pramene, jenž věčně poteče,
Za bolesti,bolesti sladkou radost žíti,
Pan když v krásný kment mne obleče.
Z celé duše po tobě vždy touže
OsamelýOsamělý chvály tvé chcy pět,
Na tvůj nasadím hrob krásné růžerůže,
Ty se mi v nich budeš červenět.