Na smrt Alžběty Mayerové,

Na smrt Alžběty Mayerové.Mayerové, roku 1803. dne 9ho Června sesnulé.
Bledá smrti! nicli uprosyti Nemohlo tě, abys změnila Ukrutný svůj umysl? nabrousyti Vraždnou kosu proč sy náhlila? Neslyšelas muže čitedlného, Ani dobrých matek vzdychání? Ani syrotečka ubohého, Ani přátel smutných volání? Naostřenous kosu nemeškala Přiložiti přímo k kořenu, Lilium sy v plném květě sťala, Smutnou spůsobilas proměnu! Krásný kvítek na Skalickém poli Hynul dlouho horkem zmařený, Teď již na Modranské boží rolí Prahne všecken na prach setřený. Dobré matky ochránit ho ruka Před konečným chtěla svadnutím, Darmo! předc jen smrtedlná muka Ranila ho stálým chřadnutím. 66 Nic to, nevidomá ruka boží Poupatka prv zaštěpila v ráj, Kdež se vonný květ jich denně množí, Tam se zelená jim věčný máj. Blaze jim tam, mráz jich nepokazý, Horko sluneční tam neškodí, Hříšné ruky zlost jich neurazý, Skvetouc libou vůni naplodí. Mámli tedy kvílit nad trpkostí Losu přítelkyně pohřbené, Bledá smrt že spíše do věčnosti Přenesla ji, než mne, blažené? Ach! ne, milá duše, zamračiti Pláč můj nemá jasný v nebi den, Mrak mé tváři má tvé vyjasniti Slunce, stratil sem tě na čas jen. Pokoj buď tvým unaveným kostem Až do onoho dne slavného, V němž já budu s tebou vzáctným hostem Pána v slávě předůstojného. K tobě má jen duše má vždy lnouti, Napřed cýtíc rajské radosti, Ach! kyž Pán chce na mne pokynouti, Abych spíše vzletěl k výsosti. 67 Kdež se y mně věčná radost seje, Tať mi vzejde s těla skažením, Tehdáž má se duše do tvé vleje, Uplyne když čas všem upěním. Dotud s radostným se těšit budu S tebou v nebesých se shlédáním, Jist sem, že té slávy nepozbudu, Tam tě vítat budu s plésáním. A tam s tebou božskou rozkoš píti Z pramene, jenž věčně poteče, Za bolesti,bolesti sladkou radost žíti, Pan když v krásný kment mne obleče. Z celé duše po tobě vždy touže OsamelýOsamělý chvály tvé chcy pět, Na tvůj nasadím hrob krásné růžerůže, Ty se mi v nich budeš červenět.