Csövár. Hrad Raškův. a)

Csövár. Hrad Raškův. a)
Vážné rumy, smutní ostatkové Květu Rašky slavného, Vněmžto všickni dobří vlastencové Ctili Uhra statného. ——— a) Hrad ten leží v Pešťanské Stolicy mezy Cžůvárem a Nížou. Z polední jeho strany pěkné, něco přiuzké oudolíčko,oudolíčko přemilé formuje podhradí. Tu stříbrný potůček hrčí, k mlýnu na koncy jeho vystavenému vodu přivážeje, což hledícým s vrchu Raškova utěšený působí pohled, který však skrz příkré skály, ješto se na této straně hradu oku naskytují, s strachem a hrůzou se mísý. Od strany půlnoční, východní a západní zastinujízastiňují tento hrad pyšní lesové a milé houště, v nichžto líbezní zpěvové rozmanitých ptáčků znějí. Nazván jest hrad Raškův v řeči uherské Csövár od slovička csöcsö, jenž cývku a vár hrad znamená. Bezpochyby zevnitřní forma tohoto hradu něco s cývkou podobného měla, že cývkový hrad Uhrům sluje. Vcházelo se do něho západní stranou od Vašhedě, kdež, jakž to rum ukazuje, hlavní brána byla. Ostatně byl zámek tento sylnou zdí ohrazen, a ctyřmičtyřmi baštami na uhlích upevněn. Dvůr jeho byl okrouhlý, neveliký; pokojové, pokud se ze světlosti zavírati dá, ne příliš mnozý. Ve dvoře byla okrouhlá čisterna z cýhel zděná, dno z tesaných a olovem spojených kamenů mají- 56 Vněmžto Budín slávou osloněný Ctného otce miloval, Jejž sy Nongrád sýlou zvelebený b) Jako reka liboval. ——— cý, kteráž se až podnes spatřuje dobře zachovalá, krom dna, ješto jest na Jači v starém kaštíli do studni vloženo. Stězka od východní strany hradu vede k jisté jeskyni v největší strmině vrchu vytesané, v nižby dvadcet y více lidí místa mělo, do níž však nemůže se jináč, leč, jako do pecy čelestnem vlézti. Za našich časů hrad tento známyznámý a pověstný jest zvláště pro ten kámen, jenž moc má zlomenou kost svařiti, odkud jej Slovácy svorným kamenem, Uhři forrasztó-kö jmenují, k léčení svého zlamaného dobytku ho užívajíce. b) Nongradská Stolice od starodávna vždy sylné muže měla. Paměti Krále Matyáše Korvína to nám poznamenaly; že v černém jeho pluku kára katonák řečeném, (od Rusského slova karyoikaryoi, černý.)černý), jehož sýla ode všech se schvaluje, větším dílem Nongradčané byli. Odkud y Matěj Bél o sýle Nongradčanů v knize své: notitia Hungariae novae historico-geographica, divisa in partes 4. &c. Wiennae Austriae v díl. IV. na stránce 26té takto píše: sylných mužův zde nelze spočítati, tím méneméně je podlé zasloužilosti jejich schváliti. Zvelebuje se zvláště,zvláště jednak vojenská ctnost, jednak y neobyčej- 57 Kamž se děli časové ti zlatí, Když sem na Čůvarský hrad Přicházeli s lidem kněží svatí c) Služeb božích požit vnad? ——— ná sýla těla Mikuláše Tóldyho, v kuryalní vsy Tóld, místě zemanském, toho času narozeného, když uherská země sylných mužův nejvíce potřebovala. Živ byl totiž v společnosti Matyáše Korvína, za jehož táborem, jako na odivu chodíval, měv takovou sýlu těla, o níž se drželo, žeby smrtedlní lidé sotva takové sýly míti mohli. Kyj nosýval v ruce tak těžký (železný aneb ocelivý dle dílu IIIho str. 442.)442.), že tíže jeho y nejudatnějšího muže unaviti musyla. Y kopí neměl lehčího, buď v bitvách aneb v hrách, kterýmž však s takovou sýlou dorážel, že pluh ještě málo sedraný,sedraný jednou ranou prorazyl, kterýž pluh y s kopím v něm vězýcým v Budíně na Vídeňské bráně pověšen jest, potomstvu na svědectví neobyčejné sýly. Na též bráně (praví Bél v díle IIIím schválené knihy na str. 442.442.) spatřuje se y kamenná koule, kterouž Tóldy na řetýzku na svém pasu nosýval, a tať větší jest hlavy člověka, tak že muž vyspělý oběma rukama sotva jí napráhnouti může. K tomu jest viděti y kus brnění (pancýře) se železa mistrně spleteného, ješto tak husté jest, že kdyby celé odění takovéto bylo, sotvaby se za naších časů kdo nalezl, jenžby je unesti mohl. c) Bylať na hradě Raškově y kaple, vníž se služby boží konávaly. 58 Vážný Raška v tiché samotnosti, Jako Král v svém Bezpečí (Sans-Souci), Bydlel v lůnu milé příbuznosti Tu, kdež Dunaj neječí. Sem se Raškův soused, prelát vážný, Salkán d) vděčně stěhoval, Nad trůnem y nad oltáři strážný, Tu se pracý zhošťoval. Tu y vítězové stolovali Čerhatského e) okolí, ——— d) Ladislav Salkán nejprv Biskup Vacovský, potom pak Arcybiskup Ostřihomský kvetl za času Vladislava a Ludvíka IIho, byv muž moudrý, a vlastenec horlivý, odkudž od Vladislava k pořízení krajinských důležitostí přečasto potřebován byl, jakž se to z jeho,jeho roku 1515. dne 15. Unora pápeži psaného listu poznati dá, jejž viz v Bélově knize v díle IIIím na str. 121. Od Ludvíka pak IIho Salkán a Raška, jakožto poslové do Čech vysláni byli, aby tam o jeho, ač nedospělého ještě, za Krále přijetí jednali, což y šťastně vykonali, kteréžto služby chtěv Ludvík Salkánovi dáti odměnu, arcybiskupem Ostřihomským jej ustanovil. Viz Ištvánfiho kn. VI. str. 85. 39. e) Čerhát se jmenuje kraj Stolice Nongradské k polední ležícý, a asy pět mil v sobě obsahujícý, jenž pahrbky, na nichž nejvíce ce- 59 Když se z krutých válek vracovali, Sprostili se nevolí. V jejich srdcy čistá láska bila, Jižto nezakalil klam, Upřímnost ctná v Panonyi žila, Ach! kamž se již děladěla, kam? Hoši s dceruškami Raškovými f) V milé žili lásce zde, Městknajíc se žerty poctivýmipoctivými, Ach! kde jest to vše jižjiž, kde? ——— rového dříví (quercus cerris Linn) roste, jakoby posyt jest. Odtud v uherském jazyku tserhát.tserhát, t j. cerový hrbet sluje. Viz dotčené Bélovy knihy díl IV. str. 3. Viz o Salkánovi Valaského hystoryi literarní str. 127. f) Blažej Raška měl dvě dcery, z nichžto jednu Tomáš Bosňák, druhou pak HřaběHrabě Pete z Geřže (Pethö de Gerse) za manželku sobě vzal. Onoho potomcy ještě podnes kvetou, tohoto pak rod již vymřel. Nyní tímto hradem Sl. rod Svobodných Panů Prónaych z Slovenského Pravna vládne. Tradycý tamějšího sedlského lidu praví: že tyto dvě zmíněné sestry na dvou vysokých hradech (na Čůvarském a na Sanďanském v Sl. Stolicy Nongradské ležícým zámku) vespolek se z svých hradů smlouvaly, aspoň jakésy porozumění měly. Jakovýť ale ten te- 60 Při zvuku zde huslí utěšeném Tancujíce plésali, Při štěbetu ptačím přemileném V tichém houští sedali. Rcete rumy, jakých vesselostí Krásná mládež požila U Rašky, když láska s nevinností Rozkošně se spářila. Rcete, jak tu na daleké cestě Rád se poutník stavoval, V slavě, jakéž není v zpupném městě, S dobrým Raškou hodoval. RceteRcete, Raškovo jak slavné bydlo Bylo pouhých radostí, Nevinných her, žertů, tancův sydlo, Rozkoš šťastněšťastné mladosti. Krutá vzteklost nepřátelů lítých Hrad ten krásný zkazyla, ——— legraf byl, jehož k tomu cýli užívaly, v tom se tradycý nesrovnává. Někteří praví, že se to prostředkem drátu z jednoho z těch zámkuzámků na druhý potaženého dálo, což, ač y sotva tři míle od sebe vzdáleni jsou, s tězkemtěžkem kdo za naších časů věřiti bude; jiní pak, což pravdě podobnějšího jest, říkají, že jím oheň, aneb světlo, jako Švejcarům v čas války, místo telegráfu sloužil. 61 Zlostných Turků, křesťanské krve sytýchsytých, Zbraň jej bídně zbořila. g) Teď již tady smutné ticho stále V nahém rumu přebývá, ——— g) Léto, kterého hrad tento zbořen bylbyl, právě tak se nemůže s jistotou určit, jako leto jeho vystavení. Co se posledního dotýká, někteří tento hrad za velmi starý držejí, za to majíce, že ho Raška dědictvím dostal, jiní ale tvrdí, že ho sám Blažej Raška vystavil, chtějíce toho dokázati z toho nápisu, který P. Nedecký Vel. Kapitoly Vacovské Notář, vykopav kámen, na němž vyryt byl, nalezl, jenž takto zní: BLASIVS. DE. RASCA. AGASONVM REGALIVM. MAGISTER. COMES. NEOGRADIENSIS. ARCIS. BVDENSIS. CASTELLANUS. Snadno ale každý y beze mne tomu porozumí, že to, čeho z tohoto nápisu dokázati chtějí, z něho nenásleduje. To však možné, že Raška hrad ten lépe upevnil, a ozdobil. Onen svrchu pripomenutýpřipomenutý kámen, jenž bez pochyby,pochyby nad branou, kudy se do zámku vcházelo, stál, na Jači za čas byl držán, již ale při jeho vykopávání neopatrní lidé na tři kusy ho rozrazyvše, jeho v celosti zachování nemožným učinili, odkud potom působením povětří y jiných příčin z cela se rozsypal. Co pak se času zboření tohoto hradu dotýká, pravdě jest podobno, že hrad ten po porážce Mohačské zbořen byl, y stará ves 62 Na nejvyšší hrůzyplné skále Pustovečka hnízdívá. h) ——— Čůvár zkažená. Tolik aspoň jest jisté, že nynější ves Čůvár jest nová osada neb kolonye. Nebo v starých listech od roku 1648. Čůvár popluží (praedium, Slovákům pustatina, odkud Uhří své puszta vzali) sluje, což vždy spuštěnou ves napřed klade. Zdaž ale starý ten Čůvár s nynějším na jednom a témž místě byl, a kterého času nynější Čůvarané to popluží osadili, toho všeho památka s časem všecko sežírajícým shynula. K zboření hradu se vší pravdě podobností příležitost zavdala ta záhubná válka, kteráž po smrti Ludvíka IIho mezy Ferdynandem Iním a Janem Zápolou, po jehož straně Turcy stáli, nastala. Toho y to potvrzovati se zdá, že svrchu připomenutý P. Nedecký, dav zde v rumu podlé vyššího povolení kopati, natrefil na tři světnice, z nichž jedna červenými, druhá zelenými a třetí žlutými barvenýmibarvenými, ale glazyrovanými cýhlami vydlažena byla. V jedné z ních kdesy v koutě popel y kosti člověčí, spolu y s něco penězy pod Králem Ludvíkem IIým bitými nalezl. Zdá se, že při boření tohoto hradu kdosy tam se byl stáhl, jenž ty peníze při sobě měl, a ten tu byv zařícen bídnou smrtí své skončení vzal. h) Pustovka Slovákům jisté pokolení Sokolů (der Thurmfalk) sluje. Ta vždy se zde zdržuje, a na vrchu nejvyššínejvyšší, asy pět sáhů 63 Smrdutý jen lakomec z všech lidí Tu sy stany rozbívá, Peníze když blázen! hořet vidí, Zlata, stříbra začívá. i) Stín jak Raškův na Vašhedi k) chodí, Kde se kámen vápenný Láme –, hrůzy seje, smrti plodí Mstě se pro rum znectěný. ——— vysoké, pozůstalého rumu skály hnízdě,hnízdě každoročně své mladé vysedá. i) Ještě až podnes mnozý tomu pevně věří, že se na hradě Raškově peníze v zbořeninách nacházejí. Ještě nedávno,nedávno jakýsy nesmyslný člověk tam pokladů hledal, jenž skrze své rytí v zemi jen mnoho jam a děr nadělal, tak poškvrniv tyto svaté ostatky starých pamětí, to spolu způsobil, že se nyní chození na tomto hradě něco nebezpečné stává. Všecko se již zajisté k svému konečnému zboření chýlí. Nejvyšší skálu tohoto rumu, kteráž se velmi zdaleka, jako ňáký komín ukazuje, jen uhelní tesaní kamenové držejí, z nichž ale mnozý již s vrchu y v zpodu poodpádali. k) Vašheď (Vashegy) Uhrům železný vrch znamená. Obyvatelé tohoto okolí, nyní Slováky osazeného, předlety Uhří byli, jakž toho jména vrchů, udolí, hor a. t. d.a t. d. dokazujídokazují, k. p. harsvölgyharsvölgy, Lipové udolí, Magos, vysoký (vrch); Tatar – hegyhegy, vrch neb 64 Ach! kyž ruce krví zakalené Nepřátel se skrčily Bořícých hrad –, kyž je rozvalené Rokle těžké přikryly. Kyž je třesoucý se s prchlivostí Víry země zhltili, Kyž je Perounovy v bouřlivosti Nebes střely zhmoždily. Stůjtež rumy, do zboření světa, Hlastež slávu Raškovu, Čerhatané! každého tu léta Svěťtež pamět rekovu. Hnízdiž tady pustovečko tichá, Hnízdiž na skal výsosti, Nad smutným když rumem Čerhát vzdychá, Ty naň žaluj v tichosti. ——— hora Tatařů (jméno vrchuvrchu, na němž Jačanské kaštíle stojí)stojí), snad že Tataři někdy své ležení zde měli. Vašheď obsahuje v sobě vápno, jaspiš, nýbrž y ruda železné částky v sobě obsahujícý jest zde nalezena, odkud hora ta ne bez příčiny železná hora sluje. Nyní se zde láme kamení k pálení vápna, kterežkteréž Čůvárané v hojnosti vypalujíce, po dolních Uhřích rozvážejí. Při tom lámání vápeného kamene mnohý již člověk v zříceninách svou smrt nalezl. 65