Elegie na smrt D. P. Pavla Ježoviče

Elegie na smrt D. P. Pavla Ježoviče Cýrkví Evanj. Veleb. Bratrstva Nitranského bývalého Staršího, při příležitosti jeho pohřbu L. P. 1804. dne 27ho Listop. nad rakví v Sobotišťském chrámě od oltáře říkaná.
D. Eduard Jung v svých Pláčích, Nocy IIItí.
Smrt dny živobytí slavně korunuje, Ona života cýl nuzným ukazuje, Kdyby Lazár bídný,bídný neměl nikdý skonat, Nadarmoby živ byl, zdeby musyl stonat. Naše živobytí smrt jen obživuje, Nikdý neumřít sy blázen nevinšuje, Smrt nás raní, by nám zahojila rány, Poráží nás, zdvíhá, z nuzných činí Pány, Těžká zemská pouta smrt nám odkleňuje, V vládařství nás nebes šťastně uvozuje, Tam ráj kvetlý tratí ze své dřevní ceny, Co nám smrt dá, nikdý nevezme to změny.
77 Neníť ho již – vešel drahý přítel V blaženou vlast, z níž se nevrátí, Horlivý vždy býval pravdy ctitel, Takového neřest nesklátí, Ach! jak těžce u postele jeho Duše čitedlná truchlila, Slyšecy ho stonat ubohého, Když ho ruka Páně ranila. Dlouho hynul věrný slouha Boží, Kruté těla cýtě bolesti! Bídnému se bída denně množí, Nový den mu svitá k neřesti. Zlatá záře s slavnou velebností Vzchodíc v slzách ho již nacházý, Slunce smutí nad ním – s důstojností Zacházeje noc mu přivázý. Ale s očí jeho uplakaných Odletuje milý, sladký sen, Potěcha ta lidí zbědovaných, Jenž je krade bídám – nasna čas jen! Někdy strápeného navštěvuje,navštěvuje V hořkém smutku tichý měsýček, 78 Temnou skrýši bídných osvěcuje S milliony jasných hvězdiček. Ale y ten za oblaky černé S družinkami svými zacházý, Jenom služebníky Boží věrné Jasné světlo k hrobu sprovázý. Milý Ježoviči! tys to světlo Věčné pravdy Boží dobře znal, Viděls mračna a) –, zdaž pak to tě zhnetlozhnětlo? Věčnémus se vůdcy vésti dal. Hledě na oblohu vůkol sebe, Mrákotami sy se nesstrašil, Ten, jenž v hrsti drží celé nebe, Když sy vzdychal – hromy zaplašilzaplašil, ——— a) Prv než slunce snášelivosti křesťanské, kteréž y nyní nás míle zahřívá, milou vlast naší oblesklo, sesnulý náš Ježovič od roku 1756. dne 6ho Prasynce, kteréhož od Eliáše Fišera Kežmarského Superyntendenta byl posvěcen, až do 1763. měsýce Unora v Dobroči; potom pak od r. 1763. až do 1783. dne 12ho Července –, kteréhož dne do Sobotiště uveden byl –, v Přítrži, cýrkvi Artykularské sloužil, kdežto ho milostné opatrování boží před hřímáním, kteréž na jiné cýrkve, ješto artykularské nebyly, častěji doléhalo, 79 Prv než na obloze rachotili, Prv než v povětří se křížil blesk, Jindy modlitby tvé zastavily Hromy, když byl slyšán všudy třesk. Sám ty pravdou Boží ozbrojený Mračna bludů šťastněs rozháněl, Když pak blud a hřích pad poražený, Z ust tvých libě hrdinský zpěv b) zněl. Světlem Božím jasně osvícenou Mysl tvou bída nezamračila, Ctnou tvou duši Nebi posvěcenou Milost boží denně jasnila. Tak hle v hrůzyplné bouřce světa Duše zlostí nezakalená Směle kráčí od jednoho léta K druhým –, jest y v bídách blažená. Bezbožný se krčí, hrůzou třese, Slyše list jen šustět vrbový, Spravedlivý vzhůru hlavu nese, Neděsý ho blesk, ni praskot hromový. ——— bezpečna učinilo, takže se na mrákoty, kteréž na uherské obloze vídány bývaly, bez strachu dívati mohl. b) Rozumí se onen známý, něco hrdinského do sebe majícý Luterův zpěv: Hrad přepevný jest Pán Bůh náš a. t. d.a t. d. 80 Předces Ježoviči průby boží Slouže věrně Pánu neminul, Křížem věčného sy nabyl zboží; On jen ctnost tvou míle rozvinul. Nezastihli tě syc smutné časy, V jakých Kalinka c) ctný k soudu jel, Stálý Kerman d) žalostnými hlasy V žaláři své krásné zpěvy pěl. Tebe těžký ortel neodsoudil Do Vlach s Lánim e) táhat galejí, ——— c) Viz o tomto muži Paměti Česko-Slovenských básnířův. §. 14. v Poezyí dílu Iním. d) O tomto muži viz Paměti CeskoCžesko-Slov. basnířůvbásnířův. §. 34. v Poezyí dílu IIhém. e) Zde se rozumí Jiří Láni rr. 1646 v Turcy narozený, jenž od dětinství (v němž y padoucý nemocy poddán byl) přemnoho neřestí podnikal. Utrativ v 8ém roku, skrze smrt, svého otce, matka jej do Teplé nejprv, potom do Trenčína, Skalice, Varali, Sabinova, Levoče do škol vypravila. R. 1662 šel do Wittenberku, kdež se dva roky učil, odtud pro nedostatek do Roštoku odešel, dostav ale po celém těle nežity, 81 Tebe s Michalidem f) nezapudil, Hledat cyzozemcův veřejí. Krutý Turek do zajetí tebe S milým Pilaříkem g) nezahnal, Ten, jenž pídí měří zem y nebenebe, Zkusyt slouhy víru jináč znal. ——— odtud se vrátiti musyl. R. 1670 navrátiv se přes Vratislavu do vlasti, a byv do Skalice y do Krupiny za rektora volán, poslední štacý sy zvolil. R. 1674 dne 5. Března s 400 jiných kněží a Rektorů, y žáků dílem, byl do Prešpurka před soud obeslán, kdežto nechtěv reversu podepsati, nejprv pouty sevřín, a do žaláře vsazen, potom pak na galeje do Království Neapolského poslán byl, ale šťastně vyvázl. Viz Compendium captivitatis & eliberationis ex eadem miraculosae a M. Georgio Lani Hungaro, olim Rectore Gymnasis Carponensis, secundum circumstantias temporis & loci bona fide concinnatum. Lipsiae 1676. in 4to. f) Viz o něm Pamětné Příhody Štěpána Pilaříka Senického někdy Kněze a t. d. V Uherské Skalicy. 1804. str. 27. g) StěpánŠtěpán Pilařík z otce StěpánaŠtěpána Kněze narozený, byl nejprv v Ilavě Kantor, r. 1659. od RehořeRžehoře Lániho,Lániho za pomocníka 82 Ostré bolesti tě obklíčily, V nichž sy chřadl jedenácte let, Na lože tě bídně povalily, Tak Ti lože bylo celý svět! Nevynesls unavenou nohu,nohu Z smutné hořeplné světnice, Ach! když mocnému se líbí Bohu, Ví nám stavět, kde chce, temnice. Leže neviděl sy záře krásné V zlatém vozu v povětří se vézt, Tichý měsýček, ni slunce jasné,jasné S vysokých hor do hlubin vod slézt, ——— otcy svému posvěcený. R. 1642. stal se Dolňo-Střihovským, r. 1648 Teplickým v Spiši knězem, r. 1649. přešel do Sv. Ondřeje do Liptova, r. 1651 do Trenčína za Dvorského Kněze Evy SéciSéči, Hr. Gabryele Illešházyho manželkymanželky, r. 1653. do Beckova, a r. 1660 do Senice přešel. R. 1663. do Tatarského zajetí padl, ale téhož ještě roku do Senice se navrátil, zatím však do Levár, a odtud do Vratislavy prchnouti musyl. R. 1673 přešel do Žitavy, kdež se za čas zdržovav, potom do Budišině odešel. R. však 1674 stal se v Naysalcu CeskýchCžeských a Uherských vystěhovanců knězem, kdež y s svou manželkou pohřben jest. 83 Neviděl sy z jara v milém Máji Kvítím krásně přiodíných luk, Tobě nezněl v roztomilém háji Tisýc ptačích hlasů libý zvuk. Anižs spatřil na ourodné roli Žít, co hora, bujné osení, Neviděl sy růží kvésti v poli, Ani husté trávy kosení. Na obloze, jako krystál, jasné Nevyjasnils očí zmračených, Neplésal sy přirození krásné Vida, stkvít se v šatech zelených. Tebe chuti k jídlu zbaveného Neposylnil pokrm –, byl Ti blen –, Posléz řetězem bid svázaného Opustil y milý přítel sen. g)h) ——— h) Nemoc sesnulého byla tak řečená gonagra, aneb dna v koleně. Dlouhým stáním, zvláště při posluhování večeře Páně v cýrkvi Přítržské, zemdlely mu nohy, na něž nekolikoněkoliko let před svou nemocý strádal, až potom artrytycká matérye do článku levého kolena se usadila, odkudž nijakž vyhnána býti nemohla, nýbrž y druhou nohu, ano y ruce zaujala. Nemocný začasté nevyslo- 84 Ale neopustil Tě ten věčný Strážce, jehož oko stále bdí, Byls mu slouha u oltáře vděčný, On Ti v boji býval pevnou zdí. JehoJeho, když sy klesalklesal, podpíralo Tebe všemohoucý rameno, Onoť mnohé roky pomáhalo Nejtěžších bid nésti břemeno. Na blyskávém trůnu v nebi sedě Toužebná tvá slyšel volání, Do vnitřku srdce tvého hledě Sečtel slzy tvé a vzdychání. Světlem věčným míle vyjasňoval Tvář tvou křížem zaoblačenou, Srdce tvého rány uvazoval, Léčil pamět věkem zemdlenou. ——— vytedlné cýtil bolesti. Čím pak déle, tím více toho kříže přibývalo. Několiko dní před svou smrtí ani jísti již, ani spáti nemohl. Naposledy křížem tímto vždy se rozmáhajícým cele ssoužený konečně vychřadl, a tak potom lampa jeho života, když se ji v zbědovaném a zcela vychřadlém těle více oleje nedostavalo, vyhasnouti musyla. 85 Jeho štědrá ruka krmila tě Sladkým strdím slova svatého, Jako krmí dítě dobrá mátě, Dalť pít z pramene vod živého. Když se stánek bořil tvého těla, Ctnostný duch tvůj živě plésal v něm, A když na hromadu padl z cela, Vzletěls k Krystu, v Cherubínů sněm. On Ti z stánku smrtí zbořenéhozbořeného, Z něhož pozůstal jen bídný rum, Vzdělá podlé slibu pravdivého,pravdivého Krásně obnovený slavný dům. Ozdobený oslaveným tělem Neuvadneš hořkou žalostí, Živě plésat budeš s Spasytelem Požívaje věčné radosti. A tam bydle v světle nejjasnějším, Jehož pláče nezatemní mrak, Budeš v bytu krásném nejčistějším Rozkošemi sytit sluch y zrak. Jako hvězda na obloze jasné Stkvít se budeš v kůru Anjelském, Osloní tě slunce boží krásné Pléšícýho v spolku přátelském. 86 Tam, kdež nektar teče z přehořkého Kalicha, jejž bídník tuto pil, Ach, tě na tisýckrát blaženého! Již sy zemských trápení všech zbyl. Mámli tedy na tím hořekovat, Žes se s námi smutně rozloučil? O! chcy hospodina oslavovat, Jemužs ctnostnou duši poručil. Jenž, co milý otec svého syna, Outlivě tě k srdcy přivinul, Posadil tě do rozkoše klína, Ach, tys k němu od mladosti lnul! On tě přenesl z zbouřeného moře Zemských jedenácteletých bid,bid Do vlasti, v níž nezní píseň hoře, Kdežto stále pléše Krystův lid. Tam, kdež věčné světlo Boží svítí, Nemrká se nikdý krásný den, Kde ctnost kvete, jako v Máji kvítí, Kde se nepřiloudí k očím sen. Kdežto v ctnostném srdcy lásky k Bohu Svatý plamen věčně plápolá, Kamž smrt bledá vnést svou bosou nohu Nesmí, nikdý umři! nevolá. 87 Tam, tam y my jednou zaletíme, Když čas, jako voda, uplyne, Potom Ježoviče uvidíme, Ach, kyž Bůh nás dříve přikyne! Saďte Bratří, sestry i) na hrob jeho, Saďte krásný krušpán, zymozel, Ať y v zýmě pamět muže ctného Zelená se, zhojí srdce žel. ——— i) XV. v počtu kněží bratrstva Nitranského pohřeb zesnulého přítomností svou poctilo, jichžto jména na památku zde se kladou: totiž D. D. a V. V. U. U. MM. P. Jiří Bobok cýrkve Lubínské, Jan Bukovinský cýrkve Bzynské, Ondřej Chaloupka cýrkve Přítržské, Jan Jozéfi cýrk. Mijavské; Ondřej Košacký cýrkve Hlubocké; Jan Klačáni cýrkve Vrbovčanské; Ondřej Lačný z Folkušové, cýrk. Vrbovské Kn. a Starší; Ondřej Lekeněi cýrk. Březovské; Jiří Markuš cýrkve Přítržské; Jan Podhradský cýrk. Senické, Pavel Šteffaník, cýrk. Krajnanské; Michal Sepeši, cýrk. Sobotišťské, Ondřej Škultéti cýrkve Turolancké:Turolancké; Bohuslav Tablic, cýrk. Skalické, a Jiří Žlebek cýrk. Staro-Turanské, všickni Sl. božího Kazatelé. Krom tohoto Veleb. Duchovenstva mnozý též ze stavu rytířského, y jiní 88 Navštěvůjte, Zboři, k) rolí boží, Jenž teď pamět jeho světíte, Do níž všem se seje drahé zbožízboží, Ondy sýmě vzjíti spatříte. ——— rozličných stavů lidé, nekolikoněkoliko tisýc v počtu, pohřeb zesnulého přítomností svou poctili. k) Zde se rozumějí obvzláště dva Nitranského bratrstva zboři, jimžto zesnulý sloužil, Přítržský totiž a Sobotišťský, z kterýchžto obou lid se k pohřbu zesnulého svého učitele u velikém houffu sešel. V těchto dvou zbořích následujícý Sl. božího Kazatelé již sloužili: V Přítržském Zboru. 1) Kašpar Haynuský r. 1616 bratrstva Notař r. 1616. 2) Jan Nemanič Kuchynský bratrstva Notař od r. 1623,1623 až do 16581658. 3) Jonaš Kranc z B. Bystřice r. 1663. povolaný. 4) Jan Adam Cerkoň r. 1683. 5) Adam Jakobei, r. 1712. 6) Jan Peťko r. 1713 povolanípovolaný, 1713 posvěcený. 7) Samuel Jestrabini r. 1724 povolaný. Po vzetí ze chrámů v Nitranském bratrstvě, mezy nimiž y Přítržský byl, ustanoveni byli dva Kazatelé v obnovené r. 1732 cýrkvi Přítržské, odkud k Jestrabinimu D. Muž. P. Jiří AmbrozyusAmbrozyus, až do r. 1732 Vrbovčanský Kazatel, byl připojen. 8) Po odchodě J. 89 A když k hrobu Ježoviče ctného Slzy z očí lijíc kročíte, Ními ke cti muže šlechetného Zymozel a krušpán skropíte, ——— Ambrozýho do Štitníka,Štitníka povolán byl do Přítrže r. 1738 Jamryška ze Sulova. 9) Po smrti Sam. Jestrabiniho povolán a posvěcen byl r. 1749 Michal Nógrádi, Jana Nógrádiho kněze Březovského, a bratrstva Staršího syn. 10) Na Jamryškovo a Nógrádiho místo nastoupili spolu r. 1748 Jakub Mokošini a Matyáš Gáli, onen ze Slažan, tento pak ze Středy Nitranské povolaní. Z nichž když r. 1758 Matěj Gáli v Pánu zesnul, povolán byl na jeho místo Samuel Jestrabini, syn SamuelůSamuelův v Nře 7. pozn. a téhož léta posvěcen. 11) Na místo Jana Mokošiniho zemřelého r. 1763 následoval Pavel Ježovič, a když Samuel Jestrabini pro neduh ouřad složil, nastoupil r. 1779 D. a V. M. Jiří LekeňeiLekeňei, nyní cýrk. Březovské Sl. bož. Kazatel. 12) Když r. 1783 P. Ježovič do Sobotiště, P. Jiří Lekeňei do Březové byli pozváni, nastoupil r. 1783 D. a V. U. muž Jiří Markuš, k němuž D. a V. U. P. Jan Petrovič rodem z Března jest připojen, kterýž když do Holiče povolán byl, za některý rok cýrkev jen jednoho měla Sl. božího Kazatele, nyní však Pánu Janu Petrovičovi D. P. Jan Chaloupka nastoupil. 90 Tedy řcete: hle, tu v tomto hrobě Leží přemilý náš Ježovič, Byl nám přítel, otec v každé dobědobě, Ach! již odšel od nás – odšel pryč –. On nás k nebi cestou pobožnosti Jako výborný kněz vedl vždy, ——— V Sobotišťském ZboruZboru. 1) Stephanus, jehož příjmení nevíme, jenž odtudto do Beckova, a z Beckova do Nového Města nad Váhem povolán byv, tam r. 1586 život dokonal. Kdoby mu byl nastoupilnastoupil, není známo; potom ale 2) R.r. 1615 Melchyor Višňovský z Jahenství Novo-Městského nad Kysucý byl povolán. 3) Ambr. Luca Ryboši r. 1930 z V. Oponě (N. Apony) pozvaný Starší Bránecký. 4) Mistr Jakub Petrozelinus Český Vyhnanec, z V. Rypňan pozvaný, zde umřel.umřel r. 1647. 5) Mikuláš Johannydes Kočkovský r. 1648 pozvaný z cýrk. Loučanské v Trenčanské Stolicy. 6) Jan Szent-Kereszti až do r. 16721672. 7) Tobiáš Peťko okolo roku 16921692, ale potom brzo přestalo vykonávání služeb božských. 8) Jan Peťko Tobiášův syn r. 1706, za krátký čas r. 1712 do Přítrže pozvaný, po něm žádný nebyl,nebyl až do r. 1783, v kterémž 9) Pavel Ježovič byl pozvaný až do r. 1794 Starší bratrstva Nitranského. 10) Michal Sepeši, od r. 1794. 91 Učil, těšil, káral v upřímnosti, Ach! kdy se nám zase zjeví, kdy? Jeho dobrá duše na výsosti Vaší pěknou žalost zatuší, Zefír přivane vám s líbezností, Uplakanou tvář vám osuší. 92